Pokud máte během letošního období Dušiček volný čas a přemýšlíte nad tím, co si večer pustíte v televizi nebo na nějaké streamovací platformě, máme pro vás tip na dokumentární sérii, která vás provede samotnou hranicí mezi životem a smrtí. Cyklus Brána smrti z dílny České televize, dostupný na iVysílání, je sice přes 10 let starý, ale ve svém komplexním pohledu na smrt a její souvislosti je stále nepřekonaný. Série pod taktovkou scénáristy a režiséra Viliama Poltikoviče se na téma smrti dívá systematicky z mnoha úhlů – od historického vnímání smrti napříč staletími přes kulturní perspektivy v různých společnostech až po současné přístupy k umírání a paliativní péči.
Tvůrci podnikli několik cest do různých koutů světa a podařilo se jim zachytit autentické výpovědi lidí z mnoha kultur, které jsou prolínány s odbornými pohledy specialistů z oblasti medicíny a etiky, ale i obyčejných lidí, kteří byli na prahu smrti. K tématu se tak vyjadřují například Stanislav Grof, psychiatr Raymond Moody, neurolog Vladimír Línek, dalajlama nebo pracovníci různých klinik. Za pozornost určitě stojí minimálně pátý díl nazvaný Strach, který otevírá téma klidného umírání a eutanazie.
Celkově nechybí ani hluboké filozofické úvahy o smyslu života, přirozeném lidském cyklu, jehož součástí smrt je, a výpravy do fenoménu posmrtného života, za což může být série v očích některých diváků považována za spirituální nebo ezoterickou, k tématu to však tak trochu patří. Brána smrti může dnešnímu divákovi vizuálně připadat neatraktivní a zastaralá – přece jen pochází z doby přednetflixovské – ale stále je tento seriál cenným zdrojem informací nebo alespoň příležitostí k zamyšlení.
Na serveru Seznam Zprávy rozebrali nedávno publikovanou studii v odborném časopise Nature Aging, věnující se limitům lidské dlouhověkosti a možnostem dalšího prodlužování života ve spolupráci s moderní medicínou. Vědci si zde kladli otázku, zda je reálné, že dnešní novorozenci budou běžně žít přes 100 let. Dle provedeného výzkumu se ukázalo, že zvyšování délky života, které probíhalo během 20. století díky lékařským pokrokům, se zpomaluje a že dosažení vyšší dlouhověkosti naráží na biologické limity. „Autoři práce své naděje vkládají do pokroku v medicíně. Podle jejich názoru by právě ten mohl prolomit biologické limity našeho těla. Což není zjevně nic jednoduchého, jak naznačuje dosavadní nedostatek pokroku.“ Jak píší autoři ve studii, další revoluce dlouhověkosti mohla vyžadovat nové metody zaměřené na biologické stárnutí, tedy geroterapie, které by zpomalily samotný proces stárnutí, namísto zaměřování se na léčbu jednotlivých nemocí. Studie tak doporučuje přesun pozornosti od tradiční medicíny k inovacím přímo zasahujícím do mechanismů stárnutí.
„Lékař má smrti rozumět. Je to součást jeho práce. Pokud se nesetkáte se smrtí, neděláte klinickou medicínu. Smrt je jeden z léčebných scénářů. Není to ten nejčastější, ale vůbec to není ten nejhorší. Jsme koneční. Je pro všechny mnohem snazší, když lidé chápou smrt, pacienti nedělají, že neexistuje, a příbuzní si připouštějí, že babička prostě může, anebo dokonce má umřít. Čím více smrtí jako lékař potkáte, tím lépe na ni připravujete další v situacích, kdy je nevyhnutelná. Provést smrtí je umění.“
Tolik lékař Tomáš Šebek a citace z jeho nejnovější knihy Objektivní nález. Pokud vás fascinuje téma smrti a chcete ho lépe pochopit, nenechte si ujít K smrti dobrý festival! Už pátý ročník proběhne 8.–10. listopadu v Ostravě a nabízí skvělý prostor pro přemýšlení i inspiraci. Přináší hlubší pohled na smrt jako přirozenou součást našich životů, což ocení nejen lékaři, ale každý, kdo se chce připravit na nevyhnutelné. Více informací a vstupenky najdete zde.
Panelová diskuze o dobré smrti mezi autorem názorové platformy Smrtelník Václavem Dejčmarem, zakladatelkou hospicu Cesta domů Martinou Špinkovou a zakladatelem Centra paliativní léčby psychologem Martinem Loučkou. Svoboda je často definována jako možnost volby. Měla by tato volba zahrnovat i rozhodnutí o ukončení vlastního života? Jak je možné stanovit pravidla pro asistované sebeusmrcení nebo eutanazii, když je utrpení vnímáno zcela subjektivně? Je zavedení asistovaného sebeusmrcení projevem respektu k lidské důstojnosti? Je pro naši společnost důležitější právo svobodné volby nebo existují dobré argumenty pro omezení tohoto práva? Diskuze se konala na podnět nadačního fondu WebDialog a moderoval ji Mikuláš Minář.
Na pražském Ďáblickém hřbitově proběhl unikátní workshop, kde si zájemci vyzkoušeli kopání hrobů pod vedením hrobníka. Součástí zážitku bylo i podávání občerstvení z otevřené rakve, což přineslo atmosféru připomínající film Addamsova rodina. Akce byla součástí dnů otevřených dveří pražských hřbitovů, které nabídly i další netradiční aktivity jako noční prohlídky a exkurze do krematorií. O workshop byl obrovský zájem, všechna místa byla zamluvena během několika minut.
V říjnu vrcholící kampaň Dožít doma, podpořená první dámou Evou Pavlovou, upozorňuje na význam domácí hospicové péče a mobilních hospiců, které slouží všem, kdo chtějí poslední chvíle svého života tam, kde je jim nejlépe – doma. Místo osamoceného umírání v nemocnicích nabízí domácí hospicová a paliativní péče možnost zůstat obklopený blízkými, zároveň také psychologickou a duchovní podporu pacientům i jejich rodinám.Na stránkách kampaně najdete mapu hospiců, přehled přidružených akcí i příběhy těch, kteří péči již využili.
V tomto videu se dozvíte o fascinujícím světě genetiky přímo od odborníka. Genetik Eduard Kejnovský vás provede tím, jak geny ovlivňují naše životy, a vysvětlí základní principy genetických informací. Pokud vás zajímá, jak geny utvářejí náš vzhled, chování, zdraví a délku života, tak vás tento rozhovor rozhodně zaujme. A pokud se chcete do této oblasti ponořit hlouběji, tak si přečtěte knihu Tajemná řeč genů: Rozhovor s genetikem Eduardem Kejnovským od vědeckého novináře Carla Zimmera, který skvěle propojuje složité vědecké teorie s lidskými příběhy. Kniha vám poskytne hlubší pohled na to, jak geny ovlivňují nejen jednotlivce, ale i vývoj celých populací.
Smrt. Většina z nás se jí bojí a snaží se jí vyhýbat, dokud to jen jde. Ale co když zasáhne náhle a neodvratně? Český film Rok vdovy s Pavlou Beretovou v hlavní roli se noří do tématu, které je pro mnohé nepohodlné, avšak nevyhnutelné – umírání a smíření se se ztrátou blízkých. Režisérka Veronika Lišková přináší příběh, který není jen o smrti samotné, ale především o tom, co přichází po ní: bolest, prázdnota, ale i naděje, jak se s touto realitou vyrovnat. V kinech právě teď.
V britském parlamentu se znovu otevírá debata o legalizaci asistované smrti pro terminálně nemocné v Anglii a Walesu. Návrh zákona, představený poslankyní Kim Leadbeater, dává těmto pacientům právo ukončit život s lékařskou pomocí. Podobný zákon je diskutován i ve Skotsku. Podporovatelé, jako je Dame Esther Rantzen, zdůrazňují důstojnost volby, zatímco kritici, včetně arcibiskupa z Canterbury, varují před možným zneužitím a tlakem na zranitelné skupiny. Poslanci budou mít příležitost debatovat o návrhu zákona labouristické poslankyně Kim Leadbeaterové v Dolní sněmovně v pátek 29. listopadu.
