Ozempic byl původně vyvinut jako lék na cukrovku, ale brzy se ukázalo, že má ještě jeden výrazný efekt – pomáhá s hubnutím. Teď se ale objevují další překvapivé možnosti jeho využití. Nejnovější studie naznačují, že léky na bázi GLP-1, jako jsou Ozempic a Wegovy, by mohly zpomalovat některé projevy stárnutí a mít pozitivní vliv na nemoci, jako je Alzheimerova choroba, osteoartróza nebo dokonce některé typy rakoviny. Ačkoli tyto poznatky otevírají nové možnosti v oblasti medicíny a dlouhověkosti, odborníci varují, že pro definitivní potvrzení těchto účinků jsou zapotřebí rozsáhlé a dlouhodobé studie. Více se dočtete na Wall Street Journal:
Maria Branyas Morera, která se dožila 117 let, se stala významnou postavou ve výzkumu dlouhověkosti. Studie Univerzity v Barceloně odhalila, že její buňky vykazovaly známky biologického věku mladšího o více než 17 let, což potvrzuje význam genetických faktorů v procesu stárnutí. Vědci zjistili, že její buněčný metabolismus a schopnost opravovat poškozené DNA byly výrazně efektivnější než u většiny lidí jejího věku. Kromě výjimečné genetiky hrály roli také její zdravé životní návyky, jako středomořská strava, pravidelný pohyb a silné sociální vazby. Tento výzkum poskytuje nové poznatky o mechanismech dlouhověkosti a ukazuje, jak kombinace genetických predispozic a zdravého životního stylu může přispět ke kvalitě a délce života.
Nadační fond pro výzkum psychedelik Psyres se věvuje nejen osvětě a destigmatizaci psychedelik v české společnosti, ale také přípravě odborných studií. „Velký potenciál si slibujeme v léčbě poruch příjmu potravy, úzkostí, obsedantně-kompulzivních poruch nebo ADHD, v budoucnu možná i Alzheimera. Klinické studie navíc ukazují, že psychedelika mohou pomáhat i při léčbě závislosti na alkoholu, nikotinu a opioidech,“ říká o pozitivních dopadech psychedelik Jana Bednářová, ředitelka Psyres. Jak si v současnosti výzkum stojí a kdy by mohly být psychoterapie s látkami jako psilocybin nebo MDMA běžně dostupné v Česku? Více v rozhovoru:
Vědci z Korejského institutu KAIST přišli s objevem, který by mohl změnit způsob, jakým se léčí rakovina. Vyvinuli technologii, která dokáže přeměnit buňky rakoviny tlustého střeva zpět na zdravé, aniž by je zničila. Tento převratný přístup, na němž pracoval tým pod vedením profesora Kwang-Hyun Cho, se výrazně liší od současných léčebných metod. Namísto agresivního ničení rakovinných buněk, které často přináší vedlejší účinky a riziko návratu nemoci, vědci hledají způsob, jak je přimět k „návratu do normálu“. Více se dočtete v tomto článku:
Nová studie publikovaná v časopise Nature Aging ukazuje, že překročení určité velikosti nukleolu (jadérka – důležité struktury uvnitř buněčného jádra) může být klíčovým faktorem vedoucím k buněčné smrti. Vědci zjistili, že jakmile nukleolus dosáhne kritického prahu, dochází k narušení jeho stability, což vede k postupné genomové nestabilitě a nakonec ke zkrácení životnosti buňky. Zjištění mají významné dopady na pochopení stárnutí a nemocí spojených s genomovou nestabilitou, jako je rakovina. Pokud by bylo možné tento mechanismus ovlivnit, vědci by pak mohli zpomalit degenerativní procesy v buňkách nebo dokonce vyvinout nové terapeutické přístupy k léčbě onemocnění spojených se stárnutím.
Nový výzkum ukazuje, že smrt může být evoluční strategií podporující přežití. Smrt čeká na vše živé. A když přijde, organismy se rozloží, načež jejich stavební dílky využijí jiné organismy. Například bakterie Escherichia coli po smrti uvolňují enzymy, které rozkládají jejich buňky na živiny, z nichž těží geneticky spřízněné bakterie. Tento jev naznačuje, že smrt není jen koncem, ale aktivním mechanismem přírodního výběru. Objev poskytuje nový pohled na smrt jako evoluční nástroj. Podle vědců se tyto procesy vyvinuly k podpoře přežití druhu, což by mohlo mít význam pro léčbu infekcí nebo potravinářské technologie.
Václav Dejčmar diskutuje se špičkovým očním chirurgem MUDr. Pavlem Němcem o tom, zda vidění – náš nejdůležitější smysl – může být nesmrtelné a nepodléhat stárnutí. Jak se vůbec stane, že se člověk v mládí rozhodne řezat někomu cizímu do oka? Jak funguje náš zrak? A dokážeme někdy nahackovat náš vizuální kortex, abychom mohli pokročilou virtuální realitu napojit rovnou do mozku?
MUDr. Pavel Němec je oční chirurg a zkušený oftalmolog s třicetiletou praxí, specializující se na chirurgii sítnice a sklivce, biologickou léčbu sítnicových onemocnění a refrakční chirurgii. Během své kariéry provedl desítky tisíc operací, přičemž stál u zavádění inovativních postupů v české oftalmologii, včetně terapie anti-VEGF či 3D operací.
Jako odborný asistent na 1. LF UK se věnuje výuce studentů i odbornému vzdělávání lékařů. Je autorem desítek odborných publikací a jeho monografie „Optická koherenční tomografie – Klinický atlas sítnicových patologií“ získala Cenu Předsednictva ČLS JEP za rok 2015 za nejlepší knižní publikaci v oblasti medicíny.
Ze svého slovníku při péči o pacienty vyrušil spojení, že „už to za to nestojí“ nebo „už to nemá cenu“. Aktuálně působí jako ředitel sítě očních klinik Lexum.
V rozhovoru zmiňujeme studii komparace vztahu zrakových funkcí, běžných životních aktivit a mortality, kterou najdete tady. Ztráta vidění podle ní představuje natolik zásadní snížení kvality života, že nakonec vede i k zásadnímu zkrácení doby dožití.
Podaří se někdy vědě udržet fukční lidské vidění déle než 120-130 let, což je doba, kterou si maximálně umí představit MUDr. Němec?
V nedávném díle Podcastu Akademie věd se moderátorka Jitka Kostelníková věnuje tématu pacientských práv s Tomášem Doležalem, vedoucím Kabinetu biomedicíny a zdravotnického práva Ústavu státu a práva AV ČR. Diskutují o eutanazii, komunikaci lékařů s pacienty v závěru života a významu informovaného souhlasu pro kvalitní vztah mezi pacientem a lékařem. Doležal také upozorňuje na potřebu obezřetnosti při využívání umělé inteligence ve zdravotnictví, která se již běžně objevuje v chatbotech či diagnostických aplikacích. Více se dozvíte už v samotném rozhovoru.
Hospodářské noviny odstartovaly nový podcast zaměřený na téma longevity, tedy na prodlužování kvalitního života. Do prvního dílu byl pozvaný Jan Černý, biolog a výzkumník a nositel Ceny za rozvíjení lásky k vědě od Nadace Neuron, který se zabývá fungováním mitochondrií – někdy je nazýváme buněčnými elektrárnami. V rozhovoru kromě jiného přibližuje, jak chránit mitochondrie před poškozením a jaké kroky mohou vést k dlouhověkosti. Podcast nebo video je zde:
Životní cíl Bryna Johnsona je ambiciózní: chce překonat proces stárnutí a dosáhnout biologické nesmrtelnosti. Svou misi prezentuje v dokumentárním filmu Don’t Die: The Man Who Wants to Live Forever, který na začátku ledna uvedl Netflix. Co nám Bryan Johnson chce vlastně sdělit?
Johnson investuje přibližně 2 miliony dolarů ročně do svého zdraví a experimentálních metod, které mají zvrátit jeho biologický věk. Film pak podrobně líčí denní rutiny, které Bryan Johnson pravidelně podstupuje, ale také svou biohackerskou filozofii. Je totiž přesvědčen, že lidské tělo je stroj, který lze vyladit, optimalizovat a hackovat pomocí vědy a technologií.
Johnson dodržuje přísnou veganskou dietu s přesně 1 950 kaloriemi denně a konzumuje více než 50 různých doplňků stravy. Jeho dny jsou strukturované, zahrnují intenzivní cvičení a dodržování spánkového režimu na minutu přesně. Kromě toho podstupuje experimentální lékařské zákroky, které jsou v počátečních fázích výzkumu, jako jsou plazmatické transfúze od svého syna nebo genová terapie zaměřená na zvýšení produkce follistatinu, proteinu spojeného s růstem svalů, záněty a plodností.
Přestože film působí poměrně oslavně a je zaměřen hlavně na Johnsonův výklad a příběh hledání nesmrtelnosti, divákům dokáže nabídnout spousty otázek týkající se života a nesmrtelnosti: Je celé téma longevity, tedy snahy o prodlužování života, jen experimentem na pomezí technologie a člověka? Má takový rutinní život, co žije Bryan Johnson, vůbec smysl? Má se radost ze života omezit jen na datové měření pokroků ve vašem těle? Proč vlastně žít věčně? Každopádně dnes Johnson vypadá mnohem lépe než před dvaceti lety, kdy byl mladý doopravdy. Zkuste se podívat a rozhodněte sami.
