Ve Velké Británii se v současnosti vede intenzivní debata o legalizaci asistované sebevraždy. Návrh zákona s názvem Terminally Ill Adults (End of Life) Bill má naplánováno druhé čtení na 29. listopadu 2024. Aktuálně se k návrhu nesouhlasně vyjádřila katolická církev. Biskupové ve svém prohlášení píší, že skutečný soucit znamená péči a doprovázení lidí, zejména v době utrpení. „Lidé, kteří trpí, potřebují vědět, že jsou milováni a ceněni. Potřebují soucitnou péči, nikoli asistenci k ukončení svého života,“ uvádějí biskupové. „Paliativní péče s odbornou úlevou od bolesti a kvalitní lidskou, duchovní a pastorační podporou je správným a nejlepším způsobem péče o lidi na konci života.“ Biskupové také upozorňují na zkušenosti z jiných zemí, kde byla asistovaná sebevražda legalizována. V Belgii, Nizozemsku, Kanadě a některých částech USA došlo k rozšíření kritérií pro asistovanou sebevraždu, což podle nich potvrzuje obavy z možného zneužití takové legislativy.
Barbara Nawratowiczová, významná polská umělkyně, podstoupila ve Švýcarsku eutanazii, což otřáslo Polskem a znovu otevřelo debatu o její legalizaci. Nawratowiczová byla známá svým nezávislým postojem a životem podle vlastních pravidel. Její příběh zdůrazňuje otázku důstojnosti při umírání a měnící se postoje Poláků k této citlivé problematice. V současnosti se v Polsku pro zavedení eutanazie přiklání stále více lidí, včetně části zdravotníků.
Pokud máte během letošního období Dušiček volný čas a přemýšlíte nad tím, co si večer pustíte v televizi nebo na nějaké streamovací platformě, máme pro vás tip na dokumentární sérii, která vás provede samotnou hranicí mezi životem a smrtí. Cyklus Brána smrti z dílny České televize, dostupný na iVysílání, je sice přes 10 let starý, ale ve svém komplexním pohledu na smrt a její souvislosti je stále nepřekonaný. Série pod taktovkou scénáristy a režiséra Viliama Poltikoviče se na téma smrti dívá systematicky z mnoha úhlů – od historického vnímání smrti napříč staletími přes kulturní perspektivy v různých společnostech až po současné přístupy k umírání a paliativní péči.
Tvůrci podnikli několik cest do různých koutů světa a podařilo se jim zachytit autentické výpovědi lidí z mnoha kultur, které jsou prolínány s odbornými pohledy specialistů z oblasti medicíny a etiky, ale i obyčejných lidí, kteří byli na prahu smrti. K tématu se tak vyjadřují například Stanislav Grof, psychiatr Raymond Moody, neurolog Vladimír Línek, dalajlama nebo pracovníci různých klinik. Za pozornost určitě stojí minimálně pátý díl nazvaný Strach, který otevírá téma klidného umírání a eutanazie.
Celkově nechybí ani hluboké filozofické úvahy o smyslu života, přirozeném lidském cyklu, jehož součástí smrt je, a výpravy do fenoménu posmrtného života, za což může být série v očích některých diváků považována za spirituální nebo ezoterickou, k tématu to však tak trochu patří. Brána smrti může dnešnímu divákovi vizuálně připadat neatraktivní a zastaralá – přece jen pochází z doby přednetflixovské – ale stále je tento seriál cenným zdrojem informací nebo alespoň příležitostí k zamyšlení.
V britském parlamentu se znovu otevírá debata o legalizaci asistované smrti pro terminálně nemocné v Anglii a Walesu. Návrh zákona, představený poslankyní Kim Leadbeater, dává těmto pacientům právo ukončit život s lékařskou pomocí. Podobný zákon je diskutován i ve Skotsku. Podporovatelé, jako je Dame Esther Rantzen, zdůrazňují důstojnost volby, zatímco kritici, včetně arcibiskupa z Canterbury, varují před možným zneužitím a tlakem na zranitelné skupiny. Poslanci budou mít příležitost debatovat o návrhu zákona labouristické poslankyně Kim Leadbeaterové v Dolní sněmovně v pátek 29. listopadu.
Premiér Spojeného království Sir Keir Rodney Starmer vyjádřil podporu debatě a hlasování o asistované smrti v britském parlamentu. Potvrdil, že vláda zůstane neutrální a umožní poslancům volné hlasování. Labouristická poslankyně Kim Leadbeaterová představí návrh zákona, který by terminálně nemocným lidem v Anglii a Walesu umožnil rozhodnout se o konci svého života. Tento zákon může změnit britský přístup k asistovanému umírání, které je zatím nelegální, s maximální trestní sazbou 14 let podobně jako u nás.
Legendární jezdec Formule 1 Michael Schumacher je už téměř 11 let schován před zraky veřejnosti poté, co utrpěl vážné poranění mozku při lyžování. Při jízdě mimo upravenou sjezdovku spadl a údajně narazil hlavou do skály. I přes to, že měl přilbu a po příjezdu záchranářů byl při vědomí a komunikoval, musel okamžitě na operaci mozku a upadl do kómatu. Schumacherův příběh poukazuje na pomíjivost života, který se může během okamžiku obrátit vzhůru nohama. Rodina ho udržuje při životě už přes 10 let. Ze Švýcarska ho přesunuli do Španělska, kde pro něj údajně vybudovali nemocniční zařízení. O jeho stavu se jen spekuluje, i když čas od času vyjde na veřejnost nějaké prohlášení, které ovšem nelze ověřit. Nyní se motoristická legenda měla objevit na svatbě své dcery Giny Marie Schumacherové.
Belgický spisovatel Dimitri Verhulst v rozhovoru mluví o své nejnovější novele „Mít a být“, kde se hlavní postava po smrti ocitá v očistci. V příběhu musí postava znovu prožít svůj život stejně, což Verhulst vnímá jako ztrátu svobody. Autor zdůrazňuje, že nemá jasné názory na posmrtný život ani náboženské přesvědčení. Radí, že nejlepší je žít svůj život, pečovat o druhé a milovat. „V nejlepším případě se pletu,“ říká autor románu o posrmtném životě.
Švýcarská policie zatkla několik osob za napomáhání k sebevraždě prostřednictvím kapsle Sarco. Kapsle byla určena pro dobrovolný odchod, avšak nesplňovala právní požadavky platné v zemi. Prokuratura v kantonu Schaffhausen zahájila trestní řízení proti několika osobám. Viní je z nabádání k sebevraždě a jejímu napomáhání. Pár osob už je ve vyšetřovací vazbě. Tento zásah se týká nelegálních praktik, nikoli samotné otázky asistovaného sebeusmrcení, které je ve Švýcarsku legální, pokud jsou splněny zákonné podmínky, což v tomto případě nebyly.
S tématem smrti jsou někdy spojeny i podivuhodné, ale přesto zajímavé zprávy, o kterých nás informují česká média. Věděli jste, že existuje mezinárodní soutěž v kopání hrobů? Olomoučtí hrobníci získali bronz v maďarském městě Pécs, kde se tento nezvyklý turnaj koná. Soutěžili proti 25 týmům ze čtyř zemí, přičemž jejich úkolem bylo vykopat precizní hrob o hloubce 1,6 metru, délce 2 metry a šířce 80 cm. Rozhodovala rychlost i kvalita práce. Olomoucký tým dokončil hrob za hodinu a 48 minut, a přestože jim druhé místo uniklo o pouhou sekundu, plánují se příští rok do soutěže vrátit.
Zvířata, jako jsou sloni nebo ptáci, vykazují chování, které naznačuje smutek nad ztrátou blízkých. Například setrvávají u mrtvých nebo se chovají jinak po ztrátě člena skupiny. Krátký animovaný film od TED-Ed nás provede řadou příkladů a studií, zároveň připomíná, že zvířata mohou zažívat hluboké emoční stavy podobné lidským.
