Miami Beach se chce stát další „modrou zónou“ – místem, kde lidé žijí déle a zdravěji. Město plánuje zavést principy, které podporují dlouhověkost, jako jsou přirozený pohyb, zdravá strava, smysl života a silné sociální vazby. Tento ambiciózní projekt má za cíl nejen prodloužit život obyvatel, ale také zlepšit jeho kvalitu. „Modré zóny“ jsou známé po celém světě jako regiony s nejvyšší koncentrací lidí, kteří se dožívají nadprůměrného věku. Více o „modrých zónách“ se můžete dozvědět na Netflixu v dokumentárním seriálu Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón. Miami Beach se chce připojit k tomuto elitnímu klubu díky promyšlenému přístupu k veřejnému zdraví a životnímu stylu. Více o této iniciativě se dočtete v článku na NY Post.
Hospodářské noviny odstartovaly nový podcast zaměřený na téma longevity, tedy na prodlužování kvalitního života. Do prvního dílu byl pozvaný Jan Černý, biolog a výzkumník a nositel Ceny za rozvíjení lásky k vědě od Nadace Neuron, který se zabývá fungováním mitochondrií – někdy je nazýváme buněčnými elektrárnami. V rozhovoru kromě jiného přibližuje, jak chránit mitochondrie před poškozením a jaké kroky mohou vést k dlouhověkosti. Podcast nebo video je zde:
Blanka Hašková se věnuje především vlasovému designu, zároveň je však autorkou knihy Smrti naproti, kde téma smrti přibližuje empaticky z pohledu svých zkušeností s umíráním blízkých. „Pokud se kniha stane pomocníkem vám všem, kteří se odhodláte vést rozhovor o posledních věcech lidských sami se sebou i se svými blízkými, budu ráda,“ říká ke knize na jejím webu. V rozhovoru pro DVTV vysvětluje důvody, proč se knihu rozhodla napsat.
Představte si svět, kde smrt nemusí být nutně koncem, ale jen přechodnou fází. Německý start-up nabízí zajímavou službu za 200 000 dolarů, která spočívá ve zmrazení těla po smrti s nadějí, že budoucí technologie vás dokáže oživit. Proces zahrnuje nahrazení tělních tekutin kryoprotektivními látkami, které zabraňují poškození ledovými krystaly, a uložení těla do specializovaných kryonických zařízení. Podle detailního článku na BBC Future se tato společnost zaměřuje na zdokonalení procesu „suspendované animace“. Kritici však upozorňují na technologické, etické a právní otázky, které tato metoda vyvolává. Je takový druh hybernace cestou k překonání smrtelnosti, nebo pouze iluzí budoucnosti? Čtěte více v originálním článku BBC:
Životní cíl Bryna Johnsona je ambiciózní: chce překonat proces stárnutí a dosáhnout biologické nesmrtelnosti. Svou misi prezentuje v dokumentárním filmu Don’t Die: The Man Who Wants to Live Forever, který na začátku ledna uvedl Netflix. Co nám Bryan Johnson chce vlastně sdělit?
Johnson investuje přibližně 2 miliony dolarů ročně do svého zdraví a experimentálních metod, které mají zvrátit jeho biologický věk. Film pak podrobně líčí denní rutiny, které Bryan Johnson pravidelně podstupuje, ale také svou biohackerskou filozofii. Je totiž přesvědčen, že lidské tělo je stroj, který lze vyladit, optimalizovat a hackovat pomocí vědy a technologií.
Johnson dodržuje přísnou veganskou dietu s přesně 1 950 kaloriemi denně a konzumuje více než 50 různých doplňků stravy. Jeho dny jsou strukturované, zahrnují intenzivní cvičení a dodržování spánkového režimu na minutu přesně. Kromě toho podstupuje experimentální lékařské zákroky, které jsou v počátečních fázích výzkumu, jako jsou plazmatické transfúze od svého syna nebo genová terapie zaměřená na zvýšení produkce follistatinu, proteinu spojeného s růstem svalů, záněty a plodností.
Přestože film působí poměrně oslavně a je zaměřen hlavně na Johnsonův výklad a příběh hledání nesmrtelnosti, divákům dokáže nabídnout spousty otázek týkající se života a nesmrtelnosti: Je celé téma longevity, tedy snahy o prodlužování života, jen experimentem na pomezí technologie a člověka? Má takový rutinní život, co žije Bryan Johnson, vůbec smysl? Má se radost ze života omezit jen na datové měření pokroků ve vašem těle? Proč vlastně žít věčně? Každopádně dnes Johnson vypadá mnohem lépe než před dvaceti lety, kdy byl mladý doopravdy. Zkuste se podívat a rozhodněte sami.
Jaké jsou nejnovější pokroky týkající se zpomalování stárnutí a regenerace těla? Vědci se zaměřují například na senolytika, látky, které cílí na odstraňování poškozených a zestárlých buněk. Hromadění těchto buněk může přispívat k řadě zdravotních problémů spojených s věkem a jejich eliminace by mohla prodloužit život a zlepšit kvalitu života ve stáří. I když jsme od běžného využívání nejspíš ještě daleko, běžného využití nejasný, prvotní studie na lidech přináší pozitivní výsledky. Zde je přehled dalších oblastí výzkumů:
Smrtelník se objevil v nedávné reportáži na České televizi, která se věnuje otázce eutanazie a rozdílným názorům na možnost důstojného odchodu pro nevyléčitelně nemocné lidi. Ministerstvo zdravotnictví zavedení eutanazie ani asistovaného sebeusmrcení zatím nezvažuje. Podpořit chce spíše paliativní a hospicovou péči, přestože podle průzkumu veřejného mínění z roku 2023 je pro eutanazii až 73% dotázaných. Podobný názor má i Česká lekářská komora. Lidé, kteří chtějí možnosti důstojné smrti využít, tak musí odcestovat do zahraničí, například do Německa nebo do Švýcasrska, kde je asistované sebeusmrcení legální. Ne každý si to ale může dovolit. V reportáži na ČT 1 se dozvíte více.
Jihokorejský seriál Hra na oliheň (Squid Game), obrovský hit platformy Netflix, není jen zábavným dramatem o přežití. Pod rouškou smrtících dětských her se skrývá ostrá kritika moderní společnosti, jak ostatně uvádějí tvůrci a odkazují k tomu také novináři i recenzenti. Nedávná studie Commodified Death as the Ultimate Outcome of Social Inequalities: An Analysis of the Squid Game Discourse v odborném časopise Leisure Sciences jde ještě o kousek dál, když si výzkumnice Elisabeth Beaunover položila otázku, jak seriál propojuje motivy smrti a nerovnosti.
I čeští diváci vědí, že děj seriálu sleduje skupinu lidí ve špatné životní situaci zapříčiněné dluhy, chudobou, nezaměstnaností nebo zdravotními problémy, kteří se účastní soutěže, aby získali obrovskou peněžní výhru. Teprve později si uvědomují, že prohra v sérii jednoduchých dětských her znamená smrt (v seriálu se používá slovo eliminace) a hon za výhrou se postupně změní v brutální zápas o přežití, kde si účastníci musí vybírat mezi životem druhých a svým vlastním.
Studie zdůrazňuje, že smrt ve Hře na oliheň není náhodná, ale je přímým důsledkem sociálních a ekonomických nerovností. Seriál vykresluje postavy, jejichž životní situace je tak zoufalá, že jim riskování života připadá jako rozumná volba. Například hlavní postava Seong Gi-hun (hráč číslo 456) se do hry zapojí kvůli svým dluhům, neschopnosti zajistit dostatečnou péči své nemocné matce a hrozbě ztráty kontaktu s dcerou.
Dalším výrazným prvkem seriálu je, dle studie, zobrazení smrti jako zboží. Každá smrt ve hře přispívá k růstu výherního fondu, což činí z lidského života něco, co lze koupit a prodat. Navíc po smrti jsou těla hráčů anonymně uložena do černých rakví s růžovými mašlemi, což evokuje dárek, tedy jiný symbol komodifikace smrti.
V neposlední řadě je smrt zdrojem obrovské zábavy, a to jak pro postavy VIP diváků, tak pro všechny, kdo se na Netflixu na seriál dívají. VIP diváci, bohatí a nejspíš znudění jednotlivci, sledují hru s groteskním potěšením, jako by se jednalo o novodobé římské gladiátorské zápasy.
Ve studii rovněž Elizabeth Beaunover naznačuje, že seriál, potažmo příběh, který vypráví, má potenciál měnit divácké vnímání smrti a sociálních problémů, minimálně nastolováním otázek: Jakou cenu má lidský život? A jak daleko můžeme zajít, pokud se smrt stane pouhou hrou?
Ve věku neuvěřitelných 116 let zemřela Tomiko Itookaová, nejstarší žijící člověk na Zemi, poté co v srpnu 2024 zemřela ve věku 117 let Maria Branyas Moreraová ze Španělska. Itookaová se narodila v roce 1908 a během svého života se kromě péče o rodinu věnovala volejbalu a zdolávání hor, aktivní zůstávala i ve vysokém věku. Japonsko je známé vysokým počtem lidí, kteří se dožívají více než 100 let. V září 2024 zde žilo více než 95 000 stoletých osob, z nichž 88 % tvořily ženy.
Rok 2024 se stal rekordním z hlediska investic do sektoru dlouhověkosti. Demografické studie předpovídají, že do roku 2050 vzroste počet lidí starších sta let ze 772 tisíc na 3,7 milionu. Petr Šrámek z Longevity Tech Fund, který byl také hostem našeho podcastu, však odhaduje, že díky investicím a změnám životního stylu může být toto číslo ještě vyšší. Z hlediska nejbližší budoucnosti se očekává, že administrativa prezidenta Donalda Trumpa podpoří legislativní změny, které usnadní výzkum a vývoj v oblasti dlouhověkosti, což povede k dalšímu ekonomickému rozvoji tohoto sektoru. Více v sekci Byznys na serveru Seznam Zprávy:
