V roce 2009 vyšla na stránkách libertariánského think tanku Cato esej nazvaná The Education of a Libertarian od Petera Thiela. Pro uvedení do děje: libertariánství je směr upřednostňující individuální svobodu, minimální roli státu a volný trh oproti přerozdělování a rozsáhlým regulacím; Peter Thiel je investor, který stál u zrodu platebního systému PayPal, jenž následně zfúzoval s konkurenčním projektem X.com Elona Muska (tenkrát šlo ale o jinou službu, než je dnešní sociální síť X, jednopísmennou doménu si po fúzi totiž Musk ponechal). Později Thiel jako jeden z prvních vložil prostředky do Facebooku a stal se také velkým fanouškem prodlužování života.
Ve svém textu Thiel rozporuje společné fungování demokracie a svobody. Především z toho důvodu, že demokracie v praxi podporuje rovnostářství a byrokratické struktury, což omezuje kapitalistické principy, brzdí rozvoj inovací a nakonec to má dopad i na osobní svobodu člověka. Thiel se ve svých úvahách vrací až ke společenským změnám ve 20. letech 20. století, jakými byly etablování sociálních programů nebo zavedení volebního práva pro ženy, a tvrdí, že s rozšiřováním demokracie požadují masy od kapitalistů stále větší ústupky v podobě přerozdělování a regulace. Na konci vyjadřuje myšlenku, že prostor pro osobní svobodu jednotlivce zajišťuje spíše technologický pokrok než politika, a svěřuje se, že své úsilí nasměroval do rozvoje kyberprostoru, vesmíru a plovoucích měst v oceánech. Dnes bývá tato esej považována za manifest techno-libertarianismu.
O dva roky později objíždí Silicon Valley republikánský senátor Rand Paul, známý svou libertariánskou orientací, kterou zdědil po svém otci Ronu Paulovi, členovi Kongresu a neúspěšném kandidátovi na prezidenta v rámci Republikánské strany. Tomu pomáhal s financováním kampaně právě Peter Thiel. Je rok 2011, prezidentem je Barack Obama a Rand Paul se snaží prezentovat jako ochránce inovací a technologií před přílišnou vládní regulací. Rand Paul nabízí podporu a prosazování zájmů Silicon Valley v Kongresu, což se líbí i Peteru Thielovi jako významnému hráči, a tak Paulovi pomáhá otevřít dveře u dalších důležitých technologických podnikatelů a investorů.
Pro technologické vizionáře je zásadní být poblíž moci v okamžiku, kdy mohou nastat dějinné zvraty, a udržet si vliv nebo ho posílit, pokud se starý svět opravdu změní
V roce 2016 vystoupil Peter Thiel na republikánském sjezdu, aby podpořil kandidaturu Donalda Trumpa na prezidenta USA, kterým se posléze opravdu stal. V roce 2024 vyhrál Trump volby znovu a na jeho inauguraci v lednu 2025 stáli v jedné z předních řad vedle sebe všichni důležití hráči ze Silicon Valley. Ten nejvýraznější a nejbohatší z nich (vlastně nejbohatší ze všech lidí světa), Elon Musk, se zároveň stal jedním z nejbližších spolupracovníků prezidenta. Později ten den se Musk při svém projevu na pódiu v aréně Capitol One odvázal a křičel: „Mé srdce patří vám!“ Bouchal se při tom do hrudi a mával pravicí (podle svého uvážení sem sami dosaďte, zda šlo/nešlo o nacistický pozdrav). „Díky vám je budoucnost civilizace zajištěna. Díky vám. Budeme mít bezpečná města, konečně bezpečná města. Zabezpečené hranice, rozumné výdaje. Základní věci. A vezmeme Doge na Mars!“ uzavřel Musk své poselství.
Analytik a pedagog Josef Šlerka druhý den vyslovil myšlenku, že začátek Trumpova druhého období vypadá jako nástup nového typu politické elity. „Myslím si, že Donald Trump v tom paradoxně asi hraje druhé housle a ty první hraje Elon Musk.“ Zároveň poznamenal, že jsme svědky vítězství techno-libertariánství, tedy víry, že technologie samy mohou věci měnit, díky čemuž si představitelé technologických firem sahají po podílu na moci. Zda se zrodí skutečná revoluce, nebo zda zůstane jen zbožným přáním několika boháčů, je otevřenou otázkou. Je ale možné, že jsme opravdu na prahu zásadní společenské změny, v níž malá skupinka vyvolených spatřuje šanci, jak rozdat karty podle vlastních nových pravidel. To teprve uvidíme. Nicméně úvahy o tom, jak se emancipovat od zastaralých veřejných institucí a moc státu svěřit svobodnému trhu a technologiím, které nás mají sílu spasit, jak to v současnosti denně slýcháváme spolu s buzzwordy jako AI, Musk nebo Nvidia, nemusí být zase tak revoluční. I když na první pohled vyznívá celá tato koncepce jako nová, ve skutečnosti ji provází spousta starých myšlenek, přičemž některým z nich je už více než 100 let. Napříč časem však mají společné to, že kromě jiného měl kult technologických inovací vždy posloužit i k ustavení nové mocenské elity.
Mechanizací k novému řádu
Od dob přechodu společnosti z tradiční k moderní v důsledku rozvoje tržních vztahů, industrializace nebo urbanizace se již objevila spousta konceptů, v nichž důvěra v rozvoj technických prostředků měla zaručit pozitivní změny ve společnosti. Jedním z vrcholných systémů 20. století byl fordismus, který zavedl Henry Ford ve své továrně na automobily. Jde o principy hromadné průmyslové výroby, kdy dokonale zorganizovaná dělba práce a promyšlené manažerské řízení vedly k masové produkci výrobků za dostupné ceny. Vedlejším efektem pak bylo také zbohatnutí střední třídy a vytvoření masové poptávky. V tehdejším Československu principy fordismu úspěšně zavedl Tomáš Baťa, který si je osvojil během roční práce přímo v továrně Henryho Forda. V širším pojetí se pak ve fordismu zrcadlil i sen o proměně světa s příslibem totální automatizace, v němž čas, prostor a člověk splynou do jednoho celku. Vrcholem sociálního inženýrství usilujícího o dokonalý řád byla továrna uspořádaná podle fordistických principů s jasným rozlišením plánování a realizace, iniciativy a plnění příkazů, svobody a poslušnosti, invence a předurčení, s pevným propojením protikladů uvnitř takovéto binární opozice a hladkým přenosem příkazů od prvního prvku každého takového páru k druhému.
S obdivem se tehdy k západnímu pojetí produktivity stavěli i v Sovětském svazu. Lenin se k tomuto tématu vyjádřil v roce 1920 v tom smyslu, že Rus je ve srovnání s rozvinutými národy špatným dělníkem. V té době se však s principy taylorismu (vědecké řízení práce) a fordismu seznamoval mladý ruský odborář a básník Alexej Gastěv, který v adaptaci moderní organizace práce spatřoval šanci pro Sovětský svaz, jak se rychle industrializovat.
Gastěv byl zároveň nadšen myšlenkou mechanizace člověka a zvyšování jeho výkonu, k čemuž mu nahrával komunistický režim i kolektivní vůle překonat zaostalost. Vypracoval školicí programy a v roce 1921 se stal hlavním organizátorem Ústředního institutu práce, který se stal jakousi laboratoří nové vědecké metody výcviku dělníků a výzkumu spánku. Jeho vize naučit dělníky pracovat s přesností stroje, změnit kulturu práce a automatizovat procesy, aby mohly být zcela mechanizovány a člověk se tak mohl posunout výš, přinesla plody například pokořením všech výrobních rekordů v Charkovském a Stalingradském traktorovém závodě. V delším horizontu se však Gastěvova metodika střetla s realitou nepřipraveného průmyslu, nedostatkem strojů a často i nechutí dělníků k extrémní uniformitě.
Obecně se však fordismus v průběhu 20. století úspěšně rozvíjel a navázaly na něj další směry, které reagovaly na proměňující se ekonomické podmínky, jako například postfordismus nebo toyotismus. Důležitým milníkem byl směr nazvaný technokracie, který na základě myšlenek fordismu přišel s ideou, že společnost by měla být řízena odborníky místo politiků a že pokročilá technologická řešení mohou nahradit politické instituce.
Make America Great
V posledních deseti letech je slogan Make America Great Again považován za klasickou marketingovou frázi Donalda Trumpa. Nad jeho nedávným nápadem připojit Kanadu k USA jako 51. americký stát, a pak si ještě sáhnout pro Grónsko, půlka světa nevěřícně kroutila hlavou. Méně se ale ví, že s tímto jednotícím konceptem přišli již ve 30. letech 20. století američtí a kanadští technokraté. Jedním z aktivistů tohoto hnutí byl také Joshua Norman Haldeman, dědeček Elona Muska z matčiny strany.
Technokracie se formovala už ve 20. letech, přičemž silný impuls získala v době Velké hospodářské krize. Její zastánci sdružení v organizaci Technocracy Incorporated, chtěli nahradit nehospodárný tržní systém racionální správou zdrojů a výrobních procesů prostřednictvím odborníků, zejména inženýrů a techniků. Hnutí založené Howardem Scottem v sobě neslo určitý prvek technoelitářství – jeho stoupenci si v ideálním případě představovali, že místo politiků volených v běžných volbách by řízení společnosti a správu ekonomiky prostřednictvím expertizy zajišťovala vědecky vzdělaná elita. Hlavní rozkvět technokracie trval pouze krátce, mezi červnem 1932 a lednem 1933, kdy Howard Scott přednesl celostátní rozhlasový projev, který však nakonec nebyl přijat příliš vřele. Od té chvíle se datuje postupný úpadek tohoto směru.
Technokraté zároveň uvažovali o Americe v mnohem širším slova smyslu, než jak jej chápe běžná politická geografie. V pamfletu Technate of America z roku 1940, který popisuje záměr vést Ameriku k velkosti, je Amerika vymezena od Grónska a Arktidy až po hranice Kolumbie. Spojení těchto území pod jeden celek by podle technokratů odstranilo celní, politické i energetické bariéry a vytvořilo jednu integrovanou a na zbytku světa nezávislou ekonomickou zónu. Myšlenka udělat Ameriku velkou (v originále často prezentovaná jako Make America Great) předpokládala zavedení takzvaného technátu, tedy jednoho správního celku.
V Kanadě se k technokratům přidal i výše zmíněný Joshua Norman Haldeman, ovšem organizace Technocracy Incorporated byla na začátku války v Kanadě zakázána a Haldeman byl záhy zatčen za členství v podstatě ilegální organizaci. V roce 1941 z organizace vystoupil a dal se na sólovou politickou dráhu. Podle rodinných vzpomínek a dílčích zdrojů sympatizoval s antisemitismem a nacistickým Německem. Nakonec v roce 1950 emigroval do Jihoafrické republiky, kde se později jeho dcera Maye vdala za Errola Muska a narodil se jim syn Elon. Můžeme si tedy položit otázku, zda současné snahy Trumpovy administrativy podvolit si téměř identické území jako technát jsou či nejsou oprášením starého nápadu.
Bez ohledu na postupný zánik technokracie přetrvávalo v mnohých lidech přesvědčení o nutnosti co nejmenší úlohy státu v zájmu posílení individuální svobody, vlastnictví i fungování ekonomiky. V americkém kontextu se ve druhé polovině 20. století rozvíjela libertariánská tradice vycházející z klasického libertarianismu 19. století, který kladl důraz na autonomii jedince a svobodu jako základ uspořádání společnosti. Když se k tomuto ekonomickému voluntarismu přidala novodobá důvěra v informační technologie a pozdější úspěch internetu, byly položeny základy pro dnešní techno-libertariánství. Následný dynamický nástup digitální éry začal těžit z nezávislosti kyberprostoru, jehož proklamovaným jádrem byla právě svoboda a také absence regulací.
Technodiktát
Přestože se hlavně na začátku 90. let věřilo, že nová vrstva internetových a počítačových podnikatelů ze Silicon Valley je sama o sobě generací prezentující svobodu v takové šíři, jako to dokazovaly jejich digitální produkty, někteří novináři a publicisté jako Michael Malo nebo Paulina Borsook varovali před vznikající vlnou takzvaného technofašismu. Poukazovali na to, že v jádru místní kultury se formoval kult neomezené, především mužské moci, která silně negativně reagovala na jakýkoli pokus o diverzitu nebo zpochybnění postavení hrdinských podnikatelů.
Výraznou roli v této reakční vlně sehrál spisovatel a konzervativní intelektuál George Gilder, jenž na počátku 80. let vnesl své ultrakonzervativní hodnoty do oslavování technologických podnikatelů ze Silicon Valley, které označoval za nejmorálnější a nejvíce dobrosrdečné lidi ve společnosti. A to proto, že vytvářejí produkty bez záruky návratnosti a v případě úspěchu pak zisk investují zpět do ekonomiky. V Silicon Valley díky tomu našel prostor pro přesvědčení, že muži jsou biologicky i společensky uzpůsobeni k roli zakladatelů firem a že tito podnikatelé představují jakýsi morální pilíř společnosti. Ve stejném období rostl mediální obraz mladých bílých zakladatelů startupů jako geniálních a oprávněně bohatých hrdinů. Časopisy a noviny, včetně těch nejvlivnějších, přejímaly Gilderovu rétoriku o jejich neomezených možnostech a vytvářely tak z podnikatelů celebrity. V devadesátých letech, kdy se rodila slavná jména jako Steve Jobs nebo Marc Andreessen, se úspěch i popularita těchto osobností opíraly o mediální glorifikaci – byli zobrazováni jako vizionáři, kteří posouvají Ameriku a celý svět kupředu.
Celkově tak v Silicon Valley vznikalo prostředí, kde byla dravá podnikatelská mentalita rámována jako ryzí mužská síla, jíž se nesmějí stavět do cesty žádné společenské či konvenčně morální ohledy. Kritici to nazývali technofašismem, neboť zde docházelo k posilování kultu autority a neomezené mužské moci. Sice dočasně tuto vlnu ochladilo splasknutí takzvané dot-com bubliny v roce 2000, ale základy zůstaly a další generace, včetně Elona Muska nebo Petera Thiela, na ně v novém tisíciletí přímo navázali. Dnešní příklon některých prominentních postav Silicon Valley k pravicovým a anti-woke postojům tak představuje spíše pokračování dlouhodobých trendů než náhlou anomálii.
Zároveň však nové generace startupů a korporací (od PayPalu, přes Youtube po Facebook), vznik digitálních monopolů, nástup sledovacího kapitalismu, sofistikované ovlivňování voleb přes sociální sítě a kryptoměnový hype ukázaly, že internet není jen hřištěm pro snílky, ale také ohromným byznysem, jehož vygenerované zisky dokážou překonat všechny limity, propisovat se do politiky a přetvářet staré sociální pořádky.
Současné technologické milníky spojené s kolonizací Marsu a se závody ve vývoji umělé inteligence lze tím pádem vnímat jako nejnovější vrstvu stejného étosu za lepší a svobodnější svět, kdy se od fordistického pásu a technokratických plánů posouváme k algoritmům, jež slibují totální globální optimalizaci a ještě méně námahy pro člověka. Současné libertariánství si pak velmi notuje s transhumanismem, filozofií usilující o překonání limitů lidského těla a mysli díky využití biotechnologií, umělé inteligence a dalších vylepšení. Libertariánští transhumanisté jsou přesvědčeni, že byrokratická regulace často brzdí inovace a že volný trh je nejlepším prostředím pro rozvoj nových technologií i jejich praktického nasazení. Lze dokonce říci, že transhumanistická vize sňatku člověka s pokročilými technologiemi vytváří jistou novou formu náboženství.
Ze Silicon Valley a z médií k nám začaly promlouvat hlasy, které umělou inteligenci prezentují jako vyvrcholení lidské evoluce. V jejich rétorice zaznívají ozvěny dávných příběhů – sliby zpomalení stárnutí (longevity), věčného života (v digitální podobě), dokonalého poznání (skrze superinteligenci) a transcendence biologických limitů. Tato rétorika přichází v době, kdy tradiční náboženské struktury ztrácejí svůj vliv a je tak prostor pro vznik nové formy spirituality, v níž algoritmy AI nahrazují anděly a datová centra se stávají novými chrámy. Mnozí architekti této technologické budoucnosti si často neuvědomují, do jaké míry jejich vize čerpají z náboženských archetypů. Pod povrchem narativu plného efektivity a inovací je položen starý sen o lidském vykoupení, tentokrát však zasazený do kontextu digitální éry. Sam Altman z OpenAI, Elon Musk a další představitelé Silicon Valley pak prezentují své vize budoucnosti jazykem, který se nápadně podobá náboženským proroctvím. Kde náboženství slibovalo věčný život v nebi, tam dnešní technologičtí vizionáři nabízejí digitální nesmrtelnost. Kde se kdysi mluvilo o božském poznání, tam dnes stojí příslib superinteligentní AI. Myšlenku vykoupení v sobě skrývá i efektivní akcelerationismus, který vidí AI jako univerzální řešení na všechny lidské problémy včetně záležitostí jako chudoba, války nebo klimatická změna. Hnutí věří, že benefity umělé inteligence vždy výrazně předčí potenciální rizika a je tedy nezbytné neklást jejímu vývoji žádné bariéry. Pokud bychom snad narazili v budoucnosti na problém s tzv. misalignmentem a AI se přestala chovat podle našich představ, problém podle zastánců efektivního akcelerationismu (jako je prominentní miliardář Marc Andreessen) vyřeší ještě pokročilejší umělá inteligence, která špatnou AI zkrotí.
V praxi ale vždy zůstává v sázce, co by se stalo, kdyby společenská kontrola opravdu přešla k těm, kdo dané technologie vyvíjejí a ovládají
Vedlejším motivem současného techno-libertariánství je také myšlenka oddanosti. Dobrovolné nebo vnucené, například napadáním progresivismu, byrokratického aparátu nebo neakčnosti institucí, soudnictví a tak dále. Přesněji jde o oddanost v tom smyslu, že ti, kdo se přidají k velkému projektu – ať už je to vývoj AI, souhlas se systémem postaveným na inženýrském řízení společnosti, čištěním neefektivních organizací, nebo jen postavení se na správnou stranu ve správný čas – budou jednou odměněni, zatímco ti, kteří odmítají spolupracovat, ponesou následky. Ve veřejném prostoru tak může narůstat dojem, že probíhá konflikt mezi nastolením pořádku a temnými silami, jako bychom sledovali nějaký sci-fi film.
Je to i důsledek toho, že řada aktérů z technologického prostředí i z Trumpova okolí je také ovlivněna rétorikou a teoriemi Curtise Yarvina, který se v posledních měsících dostal do hledáčku médií. Yarvin je označován za inspirátora hnutí Dark Enlightenment (nebo také neoreakcionismu) a nabádá k radikálnímu přehodnocení současné demokracie ve prospěch centralizované moci či formy osvíceného absolutismu (v čele s CEO-monarchou). Původně vystupoval pod pseudonymem Mencius Moldbug, přičemž ve svých textech kritizoval stávající liberální systém, který podle něj podléhá byrokratické paralýze a není schopen efektivní správy ani podpory pokroku. Jeho temný osvícenský intelektuální rámec se mimo jiné zalíbil v kruzích, v nichž se pohybují mnozí technologičtí miliardáři. Yarvin přitom ve svých výkladech často sahá k motivům inspirovaným science fiction, aby zdůraznil, že společenská změna může vypadat jako epický střet.
Když s ním na inauguračním večírku Donalda Trumpa dělal rozhovor server Politico, Yarvin pronesl, že Trump se nachází v situaci podobné té, kdy Leto Atreides přistane na pouštní planetě Arrakis (odkaz na slavný román Duna). Arrakisem myslí Washington D.C., tedy prostředí, které je podle něj kontrolováno starými zlými mocenskými strukturami, které pokroku vytváří síť překážek.
Ačkoliv se může zdát, že jde jen o nezávaznou intelektuální provokaci, pro řadu lidí z technologické a politické sféry nabývají Yarvinova slova reálné váhy, a to zejména ve chvílích rostoucí nedůvěry v liberální instituce. Roli hraje i finanční podpora lidí jako Peter Thiel, jenž se s Yarvinem dlouhodobě stýká, a náklonnost postav spjatých s trumpovským křídlem Republikánské strany. Nejvýrazněji Yarvinovy myšlenky slyšíme od viceprezidenta J. D. Vance, když například mluví o krizi amerických institucí, otevřeně zpochybňuje liberální dogmata a prorokuje nevyhnutelný kolaps starých pořádků.
Že se tedy lidé jako Peter Thiel nebo Elon Musk spřáhli s Trumpovou administrativou sice může vyvolávat obecné kontroverze, pro technologické vizionáře je však zásadní být poblíž moci v okamžiku, kdy mohou nastat dějinné zvraty, a udržet si vliv nebo ho posílit, pokud se starý svět opravdu změní. Připomeňme, že všechny zmíněné proudy – od fordismu přes technokracii až po současný AI boom spojený s transhumanismem – spojuje představa, že technologie může strukturovat společnost lépe než stávající politické řády. V praxi ale vždy zůstává v sázce, co by se stalo, kdyby společenská kontrola opravdu přešla k těm, kdo dané technologie vyvíjejí a ovládají. (Re)voluce totiž obvykle přinášejí mnohem větší bolest a utrpení než (e)voluce.
P.S. Jen ve světle těchto faktů lze lépe chápat fakt, že se Peter Thiel pár dní po Trumpově inauguraci rozhodl potkat s bývalým slovenským ministrem vnitra a náboženským expertem Vladimírem Palkem, aby si s ním popovídal mimo jiné o Antikristovi a konci světa. Palko se pochlubil fotografií s Thielem z Hviezdoslavova náměstí v Bratislavě.
Foto na titulu: Z filmu The Lawnmover Man (Trávníkář), 1992.
Zdroje
Akin, William E. 1977. Technocracy and the American Dream: The Technocrat Movement, 1900–1941. University of California Press. ISBN 978-0520029795
Andreessen, Marc. 2023. Why AI Will Save the World. Andreessen Horowitz. 06-06-2023. https://a16z.com/ai-will-save-the-world/
Barlow, John Perry. 1996. A Declaration of the Independence of Cyberspace. Electronic Frontier Foundation. https://www.eff.org/cyberspace-independence
Bauman, Zygmunt. 2002. Tekutá modernita. Mladá fronta Praha. ISBN 978-8020409669
Bostrom, Nick. 2014. Superintelligence: Paths, Dangers, Strategies. Oxford University Press. ISBN 978-0199678112
Čestmír Strakatý. 2025. Josef Šlerka: Musk a Zuckerberg si jdou pro moc. Trump je bezohledný, to chceme i tady. YouTube. 28-01-2025. https://www.youtube.com/watch?v=ao-aghHztDo
Dark Enlightenment. Wikipedia – The Free Encyclopedia. Naposledy editováno 18-02-2025. https://en.wikipedia.org/wiki/Dark_Enlightenment
Dean, Jodi. 2009. Democracy and Other Neoliberal Fantasies: Communicative Capitalism and Left Politics. Duke University Press. ISBN: 978-0822344171
Desmond, Hugh a Ramsey, Grant. 2023. Human Success: Evolutionary Origins and Ethical Implications. Oxford University Press. ISBN 978-0190096168
Faucheret, Anne a Jourdan, David. 2017. The Promise of Total Automation. Kunsthalle Wien, Sternberg Press. ISBN 978-3956793578
Fordismus. Wikisofia. https://wikisofia.cz/wiki/Fordismus
Friedman, Milton. 1962. Capitalism and Freedom. University of Chicago Press. ISBN 978-0226264219
Greenstein, David N. 2014. Assembling „Fordizm“: The Production of Automobiles, Americans, and Bolsheviks in Detroit and Early Soviet Russia. Comparative Studies in Society and History, Vol. 56, No. 2 (APRIL 2014), pp. 259-289. https://www.jstor.org/stable/43908503
Hvězdárna a planetárium Brno. 2024. Jan Romportl, Obecná umělá inteligence (AGI) a temná stránka ChatGPT. Youtube. 24-10-2024. https://www.youtube.com/watch?v=kqm_malAN98
Istvan, Zoltan. 2017. The Growing World of Libertarian Transhumanism. The American Conservative. 08-08-2017. https://www.theamericanconservative.com/the-growing-world-of-libertarian-transhumanism/
Joshua N. Haldeman. Wikipedia – The Free Encyclopedia. Naposledy editováno 16-02-2025. https://en.wikipedia.org/wiki/Joshua_N._Haldeman
Lenomarová, Anna. 2017. Vliv propagandy v dílech vybraných ruských spisovatelů 1. poloviny XX. století. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra rusistiky a lingvodidaktiky.
Lewis, Becca. 2025. Headed for technofascism: the rightwing roots of Silicon Valley. The Guardian. 29-01-2025. https://www.theguardian.com/technology/ng-interactive/2025/jan/29/silicon-valley-rightwing-technofascism
Libertanianismus. Wikipedia – The Free Encyclopedia. naposledy editováno 17-01-2025. https://cs.wikipedia.org/wiki/Libertarianismus
Noble, David F. 1984. Forces of Production: A Social History of Industrial Automation. Oxford University Press. ISBN 978-0195040463
Pogue, James. 2022. Inside the New Right, Where Peter Thiel Is Placing His Biggest Bets. Vanity Fair. 20-04-2022. https://www.vanityfair.com/news/2022/04/inside-the-new-right-where-peter-thiel-is-placing-his-biggest-bets
Ron Paul. Wikipedia – The Free Encyclopedia. Naposledy editováno 12-02-2025. https://en.wikipedia.org/wiki/Ron_Paul
Read, Max. 2017. The Techno-Libertarians Praying for Dystopia. New York Magazine. 30-04-2017. https://nymag.com/intelligencer/2017/04/the-techno-libertarians-praying-for-dystopia.html
Rothbard, Murray N. 1973. For a New Liberty: The Libertarian Manifesto. Ludwig von Mises Institute. ISBN: 978-1933550037
Tarnoff, Ben. 2016. Donald Trump, Peter Thiel and the death of democracy. The Guardian. 21-07-2016. https://www.theguardian.com/technology/2016/jul/21/peter-thiel-republican-convention-speech
Taylor, Greg. 2024. Did Elon Musk’s father confirm that he was named after the Martian leader in a science fiction novel by a Nazi rocket scientist? Daily Grail. 31-12-2024. https://www.dailygrail.com/2024/12/did-elon-musks-father-confirm-that-he-was-named-after-the-martian-leader-in-a-science-fiction-novel-by-a-nazi-rocket-scientist/
Thiel, Peter. 2009. The Education of a Libertanian. Cato Unbound. 13-04-2009. https://www.cato-unbound.org/2009/04/13/peter-thiel/education-libertarian/
Technate of America. (2024). Cornell University Library. 25-04-2025. https://digital.library.cornell.edu/catalog/ss:34227574
Turner, Fred. 2006. From Counterculture to Cyberculture: Stewart Brand, the Whole Earth Network, and the Rise of Digital Utopianism. University of Chicago Press. ISBN: 978-0226817422
Vinen, Richard. 2007. Evropa dvacátého století. Praha: Vyšehrad. ISBN 978-80-7021-735-1
Ward, Ian. 2025. Curtis Yarvin’s Ideas Were Fringe. Now They’re Coursing Through Trump’s Washington. Politico. 30-01-2025. https://www.politico.com/news/magazine/2025/01/30/curtis-yarvins-ideas-00201552
Willke, Helmut. 2007. Smart Governance: Governing the Global Knowledge Society. Campus Verlag. ISBN 978-3593383903
Wilson, Jason. 2024. He’s anti-democracy and pro-Trump: the obscure ‘dark enlightenment’ blogger influencing the next US administration. The Guardian. 21-12-2024. https://www.theguardian.com/us-news/2024/dec/21/curtis-yarvin-trump
Wyler, Grace. 2013. Rand Paul’s Mission to Save Silicon Valley from the Government. VICE. 11-06-2013. https://www.vice.com/en/article/rand-pauls-mission-to-save-silicon-valley-from-the-government/