Kde všude na světě je dobrovolná smrt legální a za jakých podmínek

Od přísných zákazů až po regulované umožnění dobrovolné volby ukončit život, zákony ovlivňují, jak mohou pacienti, kteří trpí nesnesitelnými bolestmi nebo jsou ve fázi terminálního onemocnění, řídit svůj odchod. Článek má za cíl prozkoumat specifické přístupy a zákony Rakouska, Nizozemska, Belgie, Lucemburska a dalších zemí, které představují rozmanitost globálního pohledu na problematiku dobrovolné smrti.

Rakousko

Od roku 2022 platí v Rakousku zákon, který povoluje asistovanou sebevraždu. Předtím v Rakousku platil jeden z nejpřísnějších systémů zákazu asistované sebevraždy. Zvláštním aspektem tohoto systému bylo, že svým občanům zakazoval také pomáhat jiným občanům k provedení sebevraždy v zahraničí.

V roce 2020 rakouský ústavní soud rozhodl, že rakouský zákaz je příliš přísný a porušuje právo na sebeurčení. Tento rozsudek vedl k vytvoření nového zákona pro osoby nevyléčitelně nemocné nebo s trvalým invalidizujícím stavem.

Zákon (Sterbeverfügungsgesetz) 

Zákon umožňuje asistovanou sebevraždu za přísných podmínek. Předpokladem je zjištěné onemocnění, které je potvrzeno druhým lékařem. Po uplynutí dvanácti týdnů (u osob, kterým zbývá jen velmi krátká doba života dva týdny) lze u notáře nebo advokáta pacienta sepsat tzv. příkaz k usmrcení, s nímž člověk získá přístup ke smrtícímu přípravku. Smrtící přípravek je k dispozici v lékárně. Podání musí být zaznamenáno v speciálním registru.

Každý, kdo chce odejít ze života s pomocí, může – podobně jako u závěti za života – v budoucnu sepsat úmrtní závěť. Ta se považuje za důkaz vlastního, trvalého rozhodnutí využít asistovanou sebevraždu. Tato cesta je však otevřena pouze lidem, kteří trpí nevyléčitelnou, smrtelnou nebo závažnou nemocí, jejíž následky – jak uvádí zákon – „trvale ztěžují způsob života“.

Tato možnost je otevřena i duševně nemocným lidem za předpokladu, že je je dotyčná osoba plně schopna rozhodovat. 

Vyloučeny jsou nezletilé osoby a osoby, které nejsou vážně nemocné.

Jaké jsou požadavky na sepsání závěti před sebevraždou?

• nevyléčitelná nemoc, která vede ke smrti, nebo
• závažné chronické onemocnění, jehož následky trvale narušují celý způsob života dotyčné osoby, 
• přičemž v obou případech nemoc způsobuje stav utrpení, který dotyčná osoba nemůže odvrátit žádným jiným způsobem.
• Závěť může být sepsána pouze osobně, tj. výlučně osobou, která si přeje zemřít. 

Osoba, která si přeje zemřít, musí:

• mít trvalé bydliště v Rakousku nebo
• být rakouským občanem,
• být plnoletá a
• být schopna rozhodovat. 

Objasnění podle dvoustupňového modelu

Nutné je poskytnutí informací pacientovi o důsledcích a alternativách tohoto rozhodnutí. Tyto informace poskytují nejméně dva lékaři, z nichž jeden má kvalifikaci v oboru paliativní medicíny. Nejméně dvě osoby tedy pak potvrdí existenci svobodného a sebeurčujícího rozhodnutí. 

Rozhodnutí o ukončení života pak může nabýt účinnosti nejdříve dvanáct týdnů po lékařské konzultaci. Pokud se jedná již o poslední fázi chronického, život ohrožujícího onemocnění (terminální fáze), používá se podstatně kratší lhůta dvou týdnů. 

Podmínky opatření ukončujícího život

Vlastní výkon rozhodnutí o ukončení života probíhá v soukromém prostředí. Zákon se zříká poskytování asistované sebevraždy ve státních zařízeních nebo na „sebevražedných odděleních“. Osoba, která chce zemřít, si může vyzvednout přípravek v lékárně do jednoho roku po předložení svého úmrtního dekretu. Jedná se o smrtelnou dávku pentobarbitalu sodného pro osobu, která chce zemřít, nebo jiného léku na lékařský předpis. 

Osoba přející si zemřít může v příkazu k umírání uvést jednu nebo více osob poskytujících pomoc. Osoba, která chce zemřít, však musí vždy provést opatření k ukončení života sama a zachovat si tak kontrolu nad procesem ukončení života. Osoby, které jsou schopny se rozhodovat, ale nemohou již sami provést poslední iniciační krok, nemohou využít zákonem povolenou asistovanou sebevraždu. 

Náklady na sepsání předběžné směrnice nese osoba, která si přeje zemřít.

Nizozemsko

Eutanazie a asistovaná sebevražda jsou v Nizozemsku legální pouze v případě, že jsou plně dodržena kritéria stanovená v nizozemském zákoně o ukončení života na žádost a asistované sebevraždě. 

Žádost musí být podána vážně a s plným přesvědčením, a v eutanazii musí být viděno í jediné východisko ze situace. Pacienti však nemají na eutanazii absolutní právo a lékaři nemají absolutní povinnost ji provést.

Eutanazii provádí ošetřující lékař podáním smrtelné dávky vhodného léku pacientovi na jeho výslovnou žádost. Příslušné nizozemské právní předpisy se vztahují také na sebevraždu za asistence lékaře (kdy lékař lék dodá, ale pacient si jej sám podá). Paliativní sedace není formou eutanazie: pacient je jednoduše uveden do bezvědomí pomocí léků snižujících bolest a nakonec zemře z přirozených příčin.

Pokyny pro eutanazii pacientů v bezvědomí

Někdy se může stát, že pacient upadne do bezvědomí těsně před plánovanou eutanazií. Pokud jsou stále přítomny známky utrpení, může lékař provést eutanazii i přes snížené vědomí pacienta.

Předběžné pokyny

Někteří lidé si přejí provedení eutanazie v případě, že by se ocitli v situaci, kterou by považovali za nesnesitelnou a neskýtající žádné vyhlídky na zlepšení. Tito lidé mohou probrat možnou situaci se svým rodinným lékařem a sepsat předběžné pokyny týkající se těchto okolností. Tyto předběžné směrnice přesně vymezují okolnosti, za kterých by si dotyčný pacient přálli provedení eutanazie. Dokument představuje žádost adresovanou lékaři a musí obsahovat jasné a jednoznačné vyjádření přání pacienta.

Eutanazie a asistovaná sebevražda

Ukončení života na žádost může mít dvě podoby. V případě eutanazie podá lékař pacientovi smrtelnou dávku vhodného léku. Naproti tomu v případě asistované sebevraždy lékař smrtící lék dodá, ale pacient si jej sám podá. Každý případ eutanazie a asistované sebevraždy musí být nahlášen jednomu z pěti regionálních výborů pro posuzování eutanazie. Výbor posoudí, zda lékař postupoval s náležitou péčí. 

Eutanazie a nezletilí

Nezletilí mohou sami požádat o eutanazii od 12 let, ačkoli souhlas rodičů nebo opatrovníka je povinný až do dosažení věku 16 let. Šestnáctiletí a sedmnáctiletí souhlas rodičů v zásadě nepotřebují, ale jejich rodiče musí být do rozhodovacího procesu zapojeni. Od 18 let mají mladí lidé právo požádat o eutanazii bez účasti rodičů. 

Eutanazie a pacienti s demencí

Pro některé lidi může být vyhlídka, že někdy budou trpět demencí, dostatečným důvodem k sepsání předběžné směrnice. Tu lze sepsat buď samostatně, nebo ji nejprve projednat s rodinným lékařem. Lékař může provést eutanazii u pacienta s demencí pouze tehdy, pokud taková směrnice existuje, pokud je dodržena zákonná péče a pokud podle jeho názoru pacient prožívá nesnesitelné utrpení bez vyhlídky na zlepšení.

Přezkumná komise

Lékaři mají povinnost hlásit všechna nepřirozená úmrtí obecnímu patologovi. Ten pak v případě eutanazie informuje regionální revizní komisi. Tyto komise se skládají minimálně z lékaře, etika a právního experta. Komise posuzuje, zda lékař, který eutanazii provedl, splnil zákonná kritéria náležité péče. Postup přezkumného výboru má zajistit větší transparentnost a konzistentnost ve způsobu oznamování a posuzování případů.

Postup je přínosný jak pro státní zastupitelství, tak pro lékaře. Zákonná kritéria a závěry přezkumných výborů lékařům napoví, jak jejich jednání v konkrétních případech pravděpodobně obstojí při právní, lékařské a etické kontrole.

Právo neresuscitovat

Medailonek DNR (do not resuscitate) označuje, že jeho nositel si nepřeje, aby byl v případě lékařské pohotovosti resuscitován. Na medailonku je vyryto jméno, datum narození, podpis a fotografie nositele, takže splňuje všechny zákonné požadavky na předběžnou směrnici.

Medailonek DNR si můžete objednat u nizozemského sdružení pacientů Patiëntenfederatie Nederland. 

Belgie

V roce 2002 byl v Belgii přijat zákon, který v určitých situacích dekriminalizuje eutanazii. Na žádost pacienta může lékař provést eutanazii (pokud jsou splněny podmínky stanovené v zákoně). Tuto žádost vyjadřuje pacient při vědomí (aktuální žádost) nebo má formu předběžného prohlášení (pacient v nezvratném bezvědomí). V obou případech může o eutanazii požádat pouze dotyčný pacient. Eutanazie je nadále trestná, pokud ji neprovede lékař nebo pokud lékař nedodrží podmínky a postup stanovený zákonem.

Eutanazie je v tomto zákoně definována jako „(lékařský) úkon provedený třetí osobou (lékařem), který úmyslně ukončí život člověka na jeho žádost“.

Na eutanazii však není právo: podání žádosti o eutanazii nezaručuje, že bude provedena. I když jsou splněny všechny zákonné podmínky, lékaři mohou eutanazii přijmout nebo odmítnout. Pokud odmítne, je povinen o tom včas informovat pacienta nebo jakoukoli důvěryhodnou podpůrnou osobu a uvést důvody svého rozhodnutí. Pacient se pak může obrátit na jiného lékaře.

V případě žádosti musí pacient v době podání žádosti:

• být schopen vyjádřit svá přání a být při vědomí
• být v beznadějné zdravotní situaci
• trpět trvalou, nesnesitelnou a neutišitelnou fyzickou a/nebo psychickou bolestí v důsledku závažného nebo nevyléčitelného náhodného nebo patologického stavu.

V roce 2014 byla možnost podání žádosti rozšířena i na nezletilé osoby bez způsobilosti k právním úkonům. Nezletilí, kteří chtějí požádat o eutanazii, musí být schopni rozlišovat, musí fyzicky trpět (duševní utrpení se u nezletilých nebere v úvahu) a musí se nacházet v beznadějné zdravotní situaci vedoucí v krátké době ke smrti. Zákonní zástupci nezletilého musí s žádostí souhlasit.

Předběžné prohlášení

Předběžné prohlášení může sepsat také každá dospělá osoba nebo emancipovaná nezletilá osoba (emancipovaná nezletilá osoba je definována jako „osoba mladší 18 let, která na základě rozhodnutí soudu pro mládež již nepodléhá autoritě svých rodičů“). Jedná se o písemný dokument, v němž osoba dává souhlas s tím, aby lékař v budoucnu provedl eutanazii za podmínek stanovených zákonem v případě, že osoba již není schopna vyjádřit své přání z důvodu nezvratného bezvědomí (kómatu nebo vegetativního stavu). 

Lékař, který provádí eutanazii na základě předběžného prohlášení, musí nejprve zjistit:

• že pacient trpí závažným a nevyléčitelným náhodným nebo patologickým stavem;
• že pacient je v bezvědomí (kóma nebo vegetativní stav);
• a že tento stav je podle současného stavu vědy nezvratný.
• Toto předběžné prohlášení není k dispozici nezletilým osobám.

Podmínky

Aby se na pacienta žádajícího o eutanazii vztahovala belgická legislativa, musí splňovat několik podmínek. V době podání žádosti musí:

• být plnoletý, emancipovaný nezletilý nebo neemancipovaný nezletilý se schopností rozlišovat ;
• být při vědomí a schopen vyjádřit své přání;
• být v beznadějné zdravotní situaci
• trpět trvalým, nesnesitelným a neúnosným fyzickým (neemancipované nezletilé osoby), tělesným a/nebo duševním (dospělé a emancipované nezletilé osoby) utrpením v důsledku vážného nebo nevyléčitelného náhodného nebo patologického stavu.
• Pokud je pacientem nezletilá osoba se schopností rozlišovat, musí se rovněž nacházet v beznadějné zdravotní situaci vedoucí v blízké budoucnosti ke smrti.

Žádost o eutanázii

O eutanazii může požádat pacient, který je při vědomí, je schopen vyjádřit své přání a jeho zdravotní stav splňuje podmínky stanovené zákonem. V takovém případě musí pacient podat písemnou žádost o eutanazii lékaři.

Žádost, stejně jako souhlas zákonných zástupců, pokud je pacient nezletilý, musí být písemně potvrzena, podepsána a datována pacientem, a to i v případě, že již bylo sepsáno předběžné prohlášení týkající se eutanazie podle vzoru stanoveného zákonem.

Pokud pacient není ve stavu, kdy by tak mohl učinit (např. ochrnutí), sepíše žádost zletilá osoba podle jeho volby, která nesmí mít na smrti pacienta hmotný zájem. Pacient může žádost kdykoli odvolat, v takovém případě je dokument vyjmut ze zdravotnické dokumentace a vrácen pacientovi.

Předběžné prohlášení týkající se eutanázie

V tomto prohlášení dává osoba souhlas s tím, že v případě, že trpí závažným nevyléčitelným onemocněním a není schopna vyjádřit své přání, protože je v nezvratném bezvědomí (kóma nebo vegetativní stav), může lékař provést eutanazii za podmínek a postupem stanoveným zákonem.

Každá osoba schopná vyjádřit své přání, ať už dospělá nebo emancipovaná nezletilá, která má identifikační číslo v národním registru, může sepsat a/nebo zaregistrovat u místních orgánů předběžné prohlášení týkající se eutanazie. Toto prohlášení může být učiněno kdykoli a může být revidováno nebo odvoláno.

K takovému prohlášení se přihlédne pouze v případě, že se pacient nachází v nezvratném stavu bezvědomí a není schopen vyjádřit své přání.

Lékař, jehož pacientovi v bezvědomí, který není schopen vyjádřit své přání eutanazie a který se nachází v situaci, kdy by mohla být eutanazie použita, může nahlédnout do systému pro zaznamenávání předběžných prohlášení. Pokud pacient prohlášení nezaregistroval, lékař se zeptá pacientových příbuzných, zda pacient prohlášení sepsal.

Kanada

Lékařská asistence při umírání je proces, který umožňuje, aby osoba, která je uznána za způsobilou, mohla získat pomoc od lékaře při ukončení svého života. Kanadský federální trestní zákoník to umožňuje pouze za velmi specifických okolností a pravidel. 

Každý, kdo o tuto službu žádá, musí splňovat specifická kritéria způsobilosti, aby mohl obdržet lékařskou pomoc při umírání. 

Každý lékař, který někomu poskytuje asistovanou smrt, musí nejprve splnit určité záruky. Posuzování a poskytování lékařské pomoci při umírání mohou provádět pouze praktičtí lékaři. Pokud to provincie a teritoria umožňují, může to být lékař nebo zdravotní sestra. 

V Kanadě jsou k dispozici 2 metody lékařské pomoci při umírání:

Metoda 1: lékař nebo praktická sestra přímo podá látku, která způsobí smrt, například injekci. 

Metoda 2: lékař nebo zdravotní sestra poskytne nebo předepíše lék, který si oprávněná osoba sama vezme, aby si přivodila smrt. 

Způsobilost

Abyste měli nárok na lékařskou pomoc při umírání, musíte splňovat všechna následující kritéria:

• Mít nárok na zdravotní služby financované provincií nebo územím nebo federální vládou.
• Můžete mít také nárok, pokud splňujete minimální dobu pobytu nebo čekací dobu stanovenou vaší provincií nebo teritoriem.
• Být starší 18 let a duševně způsobilý.
• Být schopen sám rozhodovat o zdravotní péči.
• Trpíte závažným a nenapravitelným zdravotním stavem.
• Dobrovolně požádáte o lékařskou pomoc při umírání.
• Žádost nesmí být výsledkem vnějšího nátlaku nebo vlivu.
• Dáte informovaný souhlas s přijetím lékařské pomoci při umírání.

• Návštěvníci Kanady obecně nemají nárok na lékařskou pomoc při umírání.

Těžký a nenapravitelný zdravotní stav

Abyste mohli být považováni za pacienta s těžkým a nenapravitelným zdravotním stavem, musíte splňovat všechna následující kritéria:

• Trpět vážnou nemocí, chorobou nebo postižením.
• Být v pokročilém stádiu nemoci, která nelze zvrátit.
• Pociťovat nesnesitelné fyzické nebo duševní utrpení způsobené nemocí, chorobou, postižením nebo zhoršeným stavem, které nelze zmírnit za podmínek, které považujete za přijatelné.

• Abyste měli nárok na lékařskou pomoc při umírání, nemusíte mít smrtelné nebo nevyléčitelné onemocnění.

Pokud je jediným zdravotním stavem duševní onemocnění, osoba nemá nárok na lékařskou pomoc při umírání až do 17. března 2024.

Pokud je duševní onemocnění spjena s dalšími zdravotními potížemi, můžete mít osoba nárok na lékařskou pomoc při umírání.

Nárok se vždy posuzuje individuálně a zohledňuje všechny relevantní okolnosti. 

Podání žádosti

Bez ohledu na místo může osoba požádat o lékařskou pomoc při umírání, pokud na ni má nárok. Pokud kvůli svému zdravotnímu stavu prožívá velké bolesti a utrpení. 

Jak a kde bude tato služba nabízena, je určeno:

• zdravotnická zařízení
• provincie a teritoria
• organizace, které regulují zdravotnické pracovníky

Možná budete muset splnit další požadavky. Více informací vám sdělí váš poskytovatel zdravotní péče.

Pokud nemáte stálého praktického lékaře, vaše provincie nebo teritorium bude mít centrální koordinační službu, která vám může pomoci.

Podpora a zdroje

Procesní záruky

Předtím, než lékař poskytne lékařskou pomoc při umírání, musí splnit určité záruky. Mezi ně patří ujištění, že osoba:

• Má dva nezávislé lékařské posudky.
• Podá písemnou žádost podepsanou nezávislým svědkem.
• Ví, že může svou žádost kdykoli odvolat.
• Před poskytnutím lékařské pomoci při umírání poskytne konečný souhlas.
• V případě potřeby poskytla osoba i předběžný souhlas.
• Musí také splňovat dodatečné záruky pro případ, že smrt není přirozeně předvídatelná.

Lékařské posouzení

Podání žádosti o lékařskou pomoc při umírání musí posoudit dva nezávislí lékaři (lékaři nebo zdravotní sestry).

Praktický lékař se musí ujistit, že osoba splňuje všechna uvedená kritéria způsobilosti. Druhý praktický lékař musí rovněž vydat písemné stanovisko potvrzující, že je osoba způsobilá.

Praktický lékař, který poskytuje původní posouzení, i ten, který vydává druhé stanovisko, musí být nezávislí. To znamená, že nesmí:

• Vědomě těžit z dané smrti.
• Mít nad druhým lékařem nadřízené postavení.
• Být ve spojení s druhým lékařem nebo s žádající osbou způsobem, který by mohl ovlivnit jejich objektivitu.
• Podání písemné žádosti

Žádající osoba musí podepsat písemnou žádost, ve které uvede, že si přeje lékařsky asistovanou smrt. Žádost musí obsahovat následující údaje:

• Podpis potvrzující žádost o lékařskou pomoc při umírání. Pokud nemůže psát, může žádost za podepsat jiná dospělá osoba na základě jasných pokynů. Tato dospělá osoba musí:
• být starší 18 let,
• rozumět tomu, co znamená požádat o lékařskou pomoc při umírání,
• nesmí mít prospěch z dané smrti (například nesmí být dědicem vašeho majetku),
• písemná žádost musí být podepsána a datována před 1 nezávislým svědkem, který musí žádost rovněž podepsat a opatřit datem,
• v některých provinciích a teritoriích může být k dispozici zvláštní formulář žádosti, který je třeba vyplnit. Tento formulář získáte u svého poskytovatele zdravotní péče nebo na internetových stránkách provinční či teritoriální vlády.

Práva poskytovatele

Ne všichni poskytovatelé zdravotní péče jsou s lékařskou pomocí při umírání srozuměni. Federální legislativa nikoho nenutí poskytovat lékařskou pomoc při umírání nebo pomáhat při jejím poskytování.

Provinční a územní vlády jsou odpovědné za určení způsobu a místa poskytování těchto zdravotnických služeb. Mohou také stanovit pravidla týkající se míst, kde lze lékařskou pomoc při umírání poskytovat. 

Lucembursko

Lucemburský zákon o eutanazii a asistované sebevraždě nabízí pacientům možnost zemřít, pokud je jejich utrpení považováno za nesnesitelné. Pacienti v této situaci tak mají možnost si svobodně zvolit způsob ukončení svého života. 

Pro účely právní aplikace je eutanazie zákonem definována jako lékařský úkon, kterým lékař úmyslně ukončí život jiné osoby na její výslovnou a vědomou žádost. Asistovaná sebevražda za stejných podmínek spočívá v pomoci jiné osobě ukončit vlastní život, zejména tím, že jí k tomu poskytne prostředky.

Ve všech případech musí lékař před provedením eutanazie nebo asistované sebevraždy splnit určité formální a procesní podmínky (např. provést několik pohovorů s pacientem atd.). V případě námitek z důvodu svědomí může dotyčný lékař provedení eutanazie nebo asistované sebevraždy odmítnout. V takovém případě je povinen do 24 hodin informovat pacienta a/nebo jím určenou „důvěryhodnou osobu“ a uvést důvody svého odmítnutí.

Žádost o eutanazii nebo asistovanou sebevraždu může podat kdokoli:

• kdo má nevyléčitelný zdravotní stav vzniklý v důsledku úrazu nebo nemoci. Na příčině nevyléčitelného zdravotního stavu nezáleží. Zdravotní problémy pacienta mohou být důsledkem jakéhokoli závažného, nevyléčitelného a nezvratného postižení, které vede k nesnesitelnému tělesnému nebo duševnímu utrpení;
• kdo si přeje učinit opatření pro ukončení života, aby nemusel v budoucnu čelit výše uvedené situaci.
• pacienti s bydlištěm v zahraničí, kteří mají praktického lékaře v Lucembursku, mohou učinit opatření pro ukončení života a nechat si je zapsat do své zdravotní dokumentace. Na zaznamenání těchto informací do zdravotnické dokumentace nejsou vázány žádné podmínky týkající se pobytu nebo státní příslušnosti, ani žádné jiné základní a formální podmínky. Dotyčný praktický lékař však musí být lékařem pacienta po dostatečně dlouhou a nepřetržitou dobu.

Aby byla žádost o eutanazii nebo asistovanou sebevraždu považována za legální, musí pacient:

• být v době podání žádosti při vědomí;
• být plnoletý a způsobilý činit vlastní rozhodnutí (tj. nesmí být soudem uznán neschopným činit vlastní rozhodnutí);
• rozhodnout se bez jakéhokoli vnějšího nátlaku;
• mít nevyléčitelný zdravotní stav bez vyhlídky na zlepšení, který vznikl v důsledku úrazu nebo nemoci;
• v důsledku tohoto stavu trpí trvalým a nesnesitelným fyzickým a/nebo duševním utrpením bez naděje na zlepšení.

Nezletilé osoby, plnoleté osoby pod opatrovnictvím nebo ochranou a osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům nemohou legálně požádat o eutanazii nebo asistovanou sebevraždu, ani jejich rodiče, opatrovníci nebo poručníci nemohou podat takovou žádost jejich jménem.

Žádost o eutanazii nebo asistovanou sebevraždu v případě pokročilého onemocnění

Obvyklým případem je přímá žádost o eutanazii ze strany samotného pacienta. Žádost musí podat pacient, který je plnoletý, plně způsobilý k právním úkonům, v době podání žádosti je při vědomí a jeho zdravotní stav splňuje všechny podmínky požadované pro provedení eutanazie. Přímá žádost pacienta musí být vyjádřena písemně s uvedením všech jeho osobních údajů, datována a podepsána.

Pokud je pacient trvale fyzicky neschopen žádost napsat a podepsat (například z důvodu ochrnutí), může ji písemně formalizovat plnoletá osoba, kterou si pacient zvolí, a to za přítomnosti pacientova praktického lékaře, jehož jméno musí být v dokumentu uvedeno. Osoba zvolená pacientem musí v dokumentu uvést, že pacient není trvale fyzicky schopen žádost sám sepsat, a uvést důvod této neschopnosti, a žádost podepsat a opatřit datem. Dokument nemusí být formálně zaznamenán.

Pacient může svou žádost kdykoli odvolat. V takovém případě bude žádost vyjmuta z jeho zdravotnické dokumentace a vrácena pacientovi.

Předběžná žádost o eutanazii nebo asistovanou sebevraždu ve formě „ujednání o ukončení života“

„Ujednání o ukončení života“ je žádost o eutanazii podaná předem s ohledem na možnost, že by se pacient mohl někdy později v průběhu svého života ocitnout v nezvratném stavu bezvědomí – z hlediska tehdejších vědeckých poznatků nezvratném – nebo trpět nevyléčitelnými následky závažné nehody nebo nemoci, které jsou z hlediska tehdejších vědeckých poznatků považovány za nezvratné.

Každá plnoletá osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům, může v očekávání situace, kdy již nebude schopna vyjádřit svou vůli, písemně stanovit okolnosti a podmínky, za kterých si přeje podstoupit eutanazii.

Při sepisování prohlášení o ukončení života může každá osoba jmenovat „důvěryhodnou osobu“, která je plnoletá. Tato „důvěryhodná osoba“ bude pacientovým mluvčím, pokud pacient již nemůže vyjádřit svá přání. Úkolem „důvěryhodné osoby“ není vyjadřovat svůj osobní názor, ale informovat praktického lékaře o přáních pacienta v souladu s jeho posledním prohlášením v této věci.

Nechat si právoplatně zaznamenat své rozhodnutí o ukončení života

Ujednání o ukončení života a jejich případné změny musí být právně zaznamenány u Národní komise pro kontrolu a hodnocení (Commission nationale de contrôle et d’évaluation). Platnost ujednání o ukončení života není časově omezena, ale Národní kontrolní a hodnotící komise je povinna požádat o potvrzení přání pacienta jednou za 5 let od data podání žádosti.

Nový Zéland

Asistované umírání je na Novém Zélandu zdravotní službou, která je dostupná od 7. listopadu 2021. Asistované umírání zde znamená, že osoba s nevyléčitelným onemocněním, která splňuje kritéria způsobilosti, může požádat o lék ukončující život.

Služba asistovaného umírání nenahrazuje stávající možnosti péče v závěru života, jako je například paliativní péče, ale nabízí další možnost pro osobu s nevyléčitelným onemocněním (za specifických okolností). V rámci procesu asistovaného umírání se lékař musí ujistit, že je osoba srozuměna se všemi možnostmi péče na konci života.

Pro přístup k asistovanému umírání existuje stanovený postup zahrnující následující kroky: 

• lékař posoudí, zda je osoba způsobilá, 
• druhý, nezávislý lékař, též posoudí, zda je osoba způsobilá k poskytnutí pomoci.
• V případě potřeby jedná i psychiatr, který posoudí, zda je osoba způsobilá učinit informované rozhodnutí. 
• Následuje plánování asistované smrti, včetně výběru data a času a způsobu podání léků.
• pouze lékař nebo zdravotní sestra (podle pokynů lékaře) administruje lék. 

Neexistuje zde žádný pevně stanovený časový rámec, jak dlouho celý proces trvá, protože doba potřebná k jeho provedení, se liší v závislosti na situaci dané osoby. Služba asistovaného umírání se snaží reagovat na potřeby člověka. Asistované umírání však není urgentní nebo akutní zdravotní služba, existuje tedy stanovený formální proces, kterým musí osoba projít.

Očekává se, že potvrzení způsobilosti osoby k asistovanému umírání může trvat čtyři až šest týdnů od podání žádosti. Časový rámec procesu může záviset také na dostupnosti lékařů.

Úloha ministerstva zdravotnictví

Za dohled nad službou asistovaného umírání a její financování drží ministerstvo zdravotnictví. 

Skupina pro podporu a konzultace v oblasti konce života na Novém Zélandu (SCENZ)

je statutární orgán vytvořený pro službu asistovaného umírání. SCENZ je odpovědná za vedení seznamů praktických lékařů, zdravotních sester a psychiatrů, kteří poskytují služby asistovaného umírání.

Osoba může požádat o jméno a kontaktní údaje praktického lékaře z tohoto seznamu, pokud její lékař neposkytuje služby asistovaného umírání nebo pokud nechce mluvit se svým lékařem.

Kritéria způsobilosti

Existují přísná kritéria způsobilosti k asistovanému umírání. Ne každý člověk s nevyléčitelným onemocněním má nárok na asistované umírání. Zákon uvádí, že aby byla osoba způsobilá, musí splňovat všechna uvedená kritéria. Osoba musí být:

• být starší 18 let,
• být občanem Nového Zélandu nebo zde mít trvalý pobyt,
• trpět nevyléčitelným onemocněním, které pravděpodobně ukončí její život do šesti měsíců,
• v pokročilém stavu nezvratného poklesu fyzických schopností,
• prožívat nesnesitelné utrpení, které nelze zmírnit způsobem, který osoba považuje za snesitelný,
• je způsobilá učinit informované rozhodnutí o asistované smrti.

Osoba nemůže mít přístup k asistovanému umírání pouze proto, že trpí duševní poruchou nebo duševní nemocí, má zdravotní postižení nebo je vysokého věku. Osoby s těmito stavy však mohou mít přístup k asistovanému umírání, pokud splňují ostatní kritéria způsobilosti.  

O tom, zda nemoc nebo stav konkrétní osoby splňuje kritéria způsobilosti, se rozhoduje případ od případu s přihlédnutím ke všem individuálním klinickým okolnostem dané osoby (včetně závažnosti a prognózy nemoci (nemocí), kterou trpí).

Existence určitého onemocnění neznamená, že osoba má automaticky nárok na asistované umírání. Stejně tak konkrétní diagnóza, nemoc nebo postižení automaticky nevylučují možnost asistovaného umírání. Lékaři nejprve posoudí, zda osoba splňuje kritéria způsobilosti.

Způsobilost učinit informované rozhodnutí

Osoba musí být posouzena jako způsobilá učinit informované rozhodnutí o asistovaném umírání. To znamená, že osoba je schopna pochopit, uchovat, použít a zvážit příslušné informace o asistovaném umírání a je schopna své rozhodnutí nějakým způsobem sdělit.

Osoba musí být považována za schopnou rozhodovat v průběhu celého procesu posuzování a musí být schopna rozhodovat i v době asistované smrti. To znamená, že pokud je osoba shledána způsobilou pro asistovanou smrt, ale poté ztratí způsobilost, nemůže asistovanou smrt podstoupit. 

Na Novém Zélandu nelze pro asistované umírání použít předběžné pokyny. Předběžná směrnice je prohlášení, ve kterém se uvádí, jakou léčbu chce nebo nechce daná osoba v budoucnu podstoupit.

Přístup k asistovanému umírání 

Whānau: Whānau může pro různé lidi znamenat různé věci. Whānau může být blízká rodina osoby a může zahrnovat také její širší rodinu, partnera, přátele nebo jiné zástupce. Zapojeným whānau může být jedna osoba nebo více osob.

Whānau a pečovatelé mohou hrát důležitou roli při podpoře osoby v průběhu procesu, pokud si to osoba přeje. Osoba nemusí o asistovaném umírání se svými whānau diskutovat, pokud nechce. Osoba je však vybízena k tomu, aby si promluvila se svými whānau nebo jinými podpůrnými osobami, které jsou pro ni důležité, a musí k tomu mít příležitost. 

Whānau mohou člověka podporovat tím, že:

• pomáhají pochopit a zvážit možnosti v závěru života,
• účastní se s dotyčnou osobou lékařských prohlídek (zúčastnění lékaři mohou chtít s dotyčnou osobou v některých fázích procesu hovořit samostatně),
• poskytují osobní péči, jako je koupání a krmení,
• poskytují podporu při plánování asistované smrti,
• poskytují útěchu a pastorační péči,
• poskytují péči a podporu při podávání léků.
• Osoba musí asistované umírání vyvolat sama.
• Osoba musí sama upozornit na asistované umírání někoho ze svého zdravotnického týmu. Zdravotnický pracovník ji nemůže navrhnout jako jednu z možností.

Za návštěvy ani léky, které jsou součástí služby asistovaného umírání, nemusí osoba platit. Osoba může být přesto nucena hradit další náklady, které jsou součástí její širší zdravotní péče. Mezi ně patří např: 

• náklady na schůzku, na které poprvé hovoří se svým praktickým lékařem o asistovaném umírání (a to i v případě, že se praktický lékař poté stane ošetřujícím lékařem dané osoby).
• náklady na návštěvy praktického lékaře, které se netýkají konkrétně služby asistovaného umírání (i když je praktický lékař ošetřujícím lékařem dané osoby).
• náklady na recepty, které jsou potřebné pro širší zdravotní péči o danou osobu, jako je například léčba bolesti. 
• Osoba by měla i nadále hovořit se svým praktickým lékařem nebo dalšími členy svého zdravotnického týmu o jakékoli další zdravotní péči, kterou by mohla během procesu asistovaného umírání potřebovat, a tato péče bude poskytována jako obvykle.

Zdroje, pokyny a školení pro zdravotnické pracovníky, včetně informací o poskytování služeb a platbách.

Zdravotničtí pracovníci se mohou rozhodnout, zda se budou podílet na poskytování služeb asistovaného umírání nebo na podpoře poskytování služeb. Mohou se také rozhodnout, že se nebudou zapojovat.

Služby asistovaného umírání mohou podle postupu stanoveného v zákoně poskytovat pouze lékaři a zdravotní sestry. Ostatní zdravotničtí pracovníci se mohou podílet na péči o osobu nebo na poskytování informací a podpory. Zapojení zdravotnického pracovníka může záviset na jeho ochotě, na jeho roli a rozsahu praxe a na úrovni jeho zkušeností nebo dovedností.

Všichni zdravotničtí pracovníci mají zákonné a profesní povinnosti vhodně reagovat, pokud s nimi osoba v rámci svých každodenních úkolů hovoří o asistovaném umírání. 

Zdravotničtí pracovníci nemohou navrhovat asistované umírání jako možnost nebo iniciovat první diskusi o asistovaném umírání. Osoba musí asistované umírání nadhodit jako první.

Španělsko

Zákon 3/2021 ze dne 24. března o regulaci eutanazie, který je v platnosti od 25. června 2021. Jedná se o právo každé osoby, která splňuje podmínky vyžadované tímto zákonem, požádat o nezbytnou pomoc při umírání a obdržet ji.

Příspěvek na pomoc při umírání je zahrnut do společného portfolia služeb národního zdravotního systému a je financován z veřejných prostředků. Tato dávka spočívá v poskytnutí nezbytných prostředků osobě, která vyjádřila své přání zemřít, a to v souladu s postupem a zárukami stanovenými tímto zákonem.

Existují dva typy pomoci při umírání:

• Přímé podání látky pacientovi příslušným zdravotnickým pracovníkem.
• Předepsání nebo poskytnutí látky zdravotnickým pracovníkem takovým způsobem, aby si ji pacient mohl sám podat a přivodit si tak smrt.

Jaké požadavky musí žadatel – pacient splnit a akreditovat, aby mohl získat dávku pomoci při umírání?

• Být plnoletý a v době podání žádosti způsobilý a při vědomí.
• Mít španělskou státní příslušnost nebo legální pobyt ve Španělsku nebo potvrzení o pobytu ve Španělsku delším než 12 měsíců.
• Trpět vážnou a nevyléčitelnou nemocí nebo vážným, chronickým a invalidizujícím stavem potvrzeným příslušným lékařem.
• Podat dvě žádosti dobrovolně a písemně nebo jakýmkoli jiným způsobem, který umožňuje vedení záznamu, a které nejsou výsledkem žádného vnějšího nátlaku, přičemž mezi nimi musí být odstup alespoň patnácti kalendářních dnů.
• Dát informovaný souhlas před přijetím dávky pomoci při umírání.

Lékař/odpovědná osoba musí v každém případě potvrdit, že se pacient nachází v situaci faktické nezpůsobilosti. Toto posouzení musí být provedeno v souladu s protokolem schváleným Meziteritoriální radou národního zdravotního systému.

Kdy je pacient považován za pacienta v „závažném, chronickém nebo invalidizujícím stavu“?

Stav, který se týká omezení, jež přímo ovlivňují fyzickou samostatnost a činnosti každodenního života takovým způsobem, že pacientovi neumožňují postarat se o sebe, jakož i jeho schopnost vyjadřování a vztahů, a která jsou pro postiženého spojena s trvalým a nesnesitelným fyzickým nebo psychickým utrpením, přičemž je jisté nebo vysoce pravděpodobné, že tato omezení budou časem přetrvávat bez možnosti vyléčení nebo znatelného zlepšení. Někdy může znamenat absolutní závislost na technologické podpoře.

Kdy se jedná o „závažné a nevyléčitelné onemocnění“?

Takové, které ze své podstaty způsobuje trvalé a nesnesitelné fyzické nebo psychické utrpení bez možnosti úlevy, kterou osoba považuje za snesitelnou, s omezenou prognózou dožití.

Jaké jsou záruky, že pacient bude mít spolehlivé informace pro adekvátní, úplné a svobodné rozhodnutí?

Je nutné, aby pacient rozuměl informacím:

• o svém léčebném postupu,
• o různých alternativách a možnostech postupu,
• o přístupu ke komplexní paliativní péči, která je součástí společného portfolia služeb,
• o přístupu k dávkám, na které má nárok v souladu s předpisy o péči o osoby závislé na pomoci jiné osoby.
• Pacient by měl mít také potřebné informace o procesu získání pomoci při umírání.

Pokud ošetřující lékař a lékař konzultant vydají příznivou zprávu, je žádost zaslána Komisi pro záruky a hodnocení autonomního společenství.

Kde bude dávka pomoci při umírání poskytována?

Může být poskytována ve veřejných i soukromých nebo dotovaných zdravotnických zařízeních či domácnosti pacienta. 

Pacienti mají právo na doprovod svých příbuzných a přátel. Toto právo musí být v souladu s úkony zdravotní péče souvisejícími s poskytováním pomoci při umírání.

Poskytování pomoci při umírání musí být vždy prováděno s maximální diskrétností a respektem k soukromí pacienta a jeho rodiny. Pacient a jeho rodina budou mít po celou dobu podporu a pomoc ošetřujícího týmu.

Jak bude asistence při umírání poskytována?

Poskytování asistence při umírání musí být prováděno s maximální péčí a profesionalitou zdravotnickými pracovníky za použití příslušných protokolů a za následujících podmínek:

• Pokud typ služby zvolený pacientem-žadatelem spočívá v přímém podání látky příslušným zdravotnickým pracovníkem, budou ošetřující lékař a ostatní zdravotničtí pracovníci asistovat pacientovi až do okamžiku smrti.
• Pokud je typem služby, kterou si pacient zvolil, služba spočívající v předepsání nebo dodání látky zdravotnickým pracovníkem takovým způsobem, aby si ji pacient mohl sám aplikovat a způsobit si tak smrt, budou odpovědný lékař a ostatní zdravotničtí pracovníci po předepsání látky, kterou si pacient sám aplikuje, udržovat odpovídající pozorování a podporu pacienta až do okamžiku jeho smrti.

Pacient může svou žádost samozřejmě kdykoli odvolat. Může také požádat o odložení podání pomoci při umírání.

Co je to Komise pro zajištění a hodnocení v souvislosti s právem na poskytnutí pomoci při umírání?

Jedná se o kolegiální orgán, který je odpovědný za právní uznání práva na pomoc při umírání. Dohlíží na zákonnost celého sledovaného postupu a je také orgánem, kterému mohou pacienti podávat stížnosti proti odmítnutí jejich žádosti.

Lze poskytnutí pomoci při umírání odmítnout (předběžné odmítnutí)?

Ano, odpovědný lékař může poskytnutí pomoci při umírání odmítnout, a to vždy písemně a s uvedením důvodů. Stejně tak odpovědný lékař informuje pacienta o možnosti podat stížnost u garanční a hodnotící komise jeho autonomní obce.

Švýcarsko 

Švýcarský trestní zákoník z roku 1937 zakazuje „podněcování nebo napomáhání k sebevraždě ze zištných důvodů“. Mimo zákon je rovněž postavena jakákoli aktivní účast na dobrovolné eutanazii („zabití na žádost“), a to i v případě, že je prováděna z „úctyhodných pohnutek“, jako je zabití z milosti. Například smrtící léky mohou být předepsány, pokud se příjemce aktivně podílí na jejich podání, ale aktivní eutanazie (jako je akt podání smrtící injekce) legální není.

Všechny formy aktivní eutanazie, jako je například podání smrtící injekce, jsou ve Švýcarsku nadále zakázány. Švýcarské zákony povolují pouze poskytnutí prostředků k sebevraždě a důvody k tomuto úkonu nesmí být založeny na vlastním zájmu (například na peněžním zisku). 

Ačkoli neexistuje žádný předpis o přípustných důvodech pro sebevraždu, hlavní švýcarské neziskové organizace věnující se asistované sebevraždě mohou vyžadovat, aby byla diagnostikována nevyléčitelná nemoc.

Dignitas

Sdružení „Dignitas – důstojně žít – důstojně zemřít“ bylo založeno 17. května 1998 ve Forchu (nedaleko Curychu). Organizace, která nesleduje žádné komerční zájmy, si v souladu se svými stanovami klade za cíl, zajistit svým členům důstojný život a důstojnou smrt a umožnit ostatním lidem využívat těchto možností. 

V souladu s tímto cílem zahrnuje činnost Dignitas mj:

• Poradenství v oblasti všech otázek souvisejících s ukončením života.
• Spolupráci s lékaři, klinikami a dalšími sdruženími.
• Provádění pokynů pro pacienty a jejich práv ve vztahu k lékařům a klinikám.
• Prevenci sebevražd a pokusů o sebevraždu.
• Podpora při konfliktech s úřady, s vedením pečovatelských domů a s lékaři, které si pacient nezvolil.
• Další právní vývoj v souvislosti s otázkami „posledních otázek“.
• Doprovod umírajících pacientů a pomoc při sebeurčeném ukončení života.

Za jednorázový vstupní poplatek ve výši 220 švýcarských franků (CHF) a roční členský příspěvek ve výši nejméně 80 CHF (jeho výši si každý člen určuje sám), získá člověk přístup ke službám Dignitas a podpoří sdružení v jeho závazku chránit lidskou důstojnost a lidská práva svých členů za života i po smrti, kdykoli se může domnívat, že jsou ohrožena.

Pokyny pro pacienty Dignitas

Mnoho lidí se obává, že se ocitnou v beznadějném stavu nebo v bezvědomí, napojeni na přístroje v nemocnici a budou dlouhou dobu uměle udržováni při životě. Bojí se zbytečných operací a neúčinných farmaceutických terapií.

Proti této bezmoci a pocitu, že jsou vydáni na milost a nemilost medicíně, existuje jediná osvědčená metoda: Pokyny pacienta, které lze legálně realizovat. To zahrnuje na jedné straně závazný jednoznačný text vypracovaný zkušenými odborníky a na druhé straně účinnou organizaci, jako je Dignitas, která dokáže zajistit, aby byly Pokyny pacienta provedeny, a to i v případě potřeby přes odpor.

Pro fázi umírání a po dobu trvání členství poskytuje Dignitas svým členům právně účinné Pokyny pro pacienty. Ty musí být respektovány lékaři a ošetřujícím personálem nemocnice a k zajištění toho, aby byly tyto pokyny plněny, poskytuje Dignitas svým členům v případě potřeby přímou podporu právníka.

Vzhledem k tomu, že Pokyny pacienta úzce souvisejí s právem země, ve které byly vydány, může být tato služba poskytována zpravidla pouze na území Švýcarska.

Doprovod umírajících pacientů na konci života a pomoc při sebevraždě

Další důležitou službou poskytovanou organizací Dignitas je doprovázení umírajících členů na konci jejich života. Rozhovory s nemocným členem a – na jeho žádost – s jeho blízkými osobami mají všem zúčastněným usnadnit rozloučení.

Každý, kdo trpí nemocí, která nevyhnutelně povede ke smrti, nebo každý, kdo má nesnesitelné postižení a chce dobrovolně ukončit svůj život a utrpení, může jako člen Dignitas požádat sdružení o pomoc s doprovázenou sebevraždou.

Právní pomoc při sebevraždě s organizací Dignitas

Kvalifikovaní pracovníci sdružení Dignitas mají s problematikou konce života a doprovodu umírajících pacientů velké zkušenosti. V podrobném rozhovoru s členem nejprve zjistí, zda splňuje předpoklady, které musí Dignitas pro pomoc při sebevraždě splnit, a zda přání zemřít odráží ustálenou a deklarovanou vůli člena. Přitom je obzvláště důležité zjistit, zda není schopnost člena rozlišovat nějakým způsobem narušena a zda někdo z jeho blízkých nebo třetích osob netlačí člena z nějakého důvodu k sebevraždě.

V případě lékařsky diagnostikované beznadějné nebo nevyléčitelné nemoci, nesnesitelné bolesti nebo nesnesitelného postižení nabízí Dignitas svým členům možnost sebevraždy s doprovodem. Dignitas k tomu obstarává potřebné léky, smrtící, rychle působící a zcela bezbolestný barbiturát, který se rozpouští v běžné pitné vodě. Po jeho užití pacient během několika minut usne, načež spánek přejde klidně a zcela bezbolestně ve smrt.

Každé povolené užití smrtelně účinného léku samozřejmě vyžaduje předpis švýcarského lékaře, neboť pouze tímto způsobem lze lék legálně získat. Osoby s trvalým pobytem ve Švýcarsku by měly nejprve projednat otázku, který lékař může předpis vystavit: v současné době je k tomu ve většině případů připraven rodinný lékař dané osoby.

V případech, kdy tomu tak není, a u osob, které nemají bydliště ve Švýcarsku, se Dignitas obrací na nezávislé švýcarské lékaře, kteří s Dignitas spolupracují. Po důkladném posouzení písemné žádosti člověka a jeho zdravotních informací a po nejméně dvou osobních setkáních s ním (což lékaři umožní přesvědčit se, že osoba splňuje předpoklady pro požadovanou sebevraždu s doprovodem) může být Dignitas vystaven předpis.

Od této chvíle si člověk, který si přeje zemřít, může se společností Dignitas dohodnout termín své doprovázené sebevraždy. Doprovázené sebevraždě jsou vždy přítomny nejméně dvě osoby: ty pak mohou dosvědčit průběh událostí.

Často chtějí členové zemřít ve společnosti svých nejbližších. Dignitas zdůrazňuje důležitost zapojení přátel a příbuzných do procesu „Dlouhá cesta“, kterou je asistované umírání, vyžaduje pečlivou přípravu a zvážení vhodného okamžiku rozloučení.

Zkušenosti Dignitas ukazují, že jen velmi málo lidí, kteří se přihlásí jako členové organizace, využije službu asistence při sebevraždě. Obvykle se cítí dostatečně chráněni Pokyny pro pacienty. Pokud jsou tyto pokyny dodržovány, protože je v nich uvedeno, že nemají být zahájena žádná opatření prodlužující život, vede jakákoli život ohrožující situace k přirozené smrti. 

Členství v Dignitas propůjčuje členům jistotu, že v případě bezvýchodné situace může člen říci: „Už toho mám dost, chci zemřít.“ V případě, že se členové ocitnou v beznadějné situaci, mohou se rozhodnout zemřít. Tento pocit jistoty má pro zralé lidské bytosti mimořádný význam.