Ještě nedávno by většina lidí nad myšlenkou radikálního prodloužení života mávla rukou jako nad pošetilostí, koneckonců po věčném mládí se lidé sápou snad od počátku civilizace. Všichni jsme jistě slyšeli o různých více či méně zvrácených případech z minulosti, kdy se vladaři nebo blázniví vědci snažili za pomoci všemožných technik dlouhověkosti nebo i nesmrtelnosti přiblížit. Nikomu se to (pokud víme) nepodařilo. Za posledních několik let se ale výzkum hlavně na biotechnologické scéně dostal do bodu, kdy to vypadá, že tentokrát to nejsou jen fantaskní nápady – důkazem budiž fakt, že se první várka terapií tohoto druhu a s reálnými výsledky dostává do klinických testů, a dokonce jimi úspěšně postupuje. Díky tomu začíná být toto odvětví lákavé pro investory z privátního sektoru, kteří zde investují každým rokem víc a víc miliard dolarů. A to znamená jistou možnost, že by omlazující terapie mohly být relativně brzy skutečně k dostání na trhu. Když už taková možnost existuje, tak si pojďme postupně představit, co se stalo, jak to funguje, projděme si základní principy omlazování, druhy terapií i potenciální dopady na společnost.
Celá série Smrtelníka o novodobé výpravě za receptem na dlouhověkost:
1. část: Co je to stárnutí
2. část: Jak proti stárnutí bojovat (právě čtete)
3. část: Co boj proti stárnutí vlastně znamená (přivravujeme)
4. část: Jaké by mohly být důsledky boje proti stárnutí (přivravujeme)
Články jsou psány tak, aby jim mělo šanci porozumět co nejvíce lidí, tudíž předem omluvte použité zjednodušování.
Úvod
V první řadě je nutno upozornit, že se tato vědecká oblast vyvíjí opravdu rychle, a tudíž je možné, že některé informace budou chvíli od vydání článku poněkud zastaralé. Zároveň prosím neberte tento článek (obzvláště kategorie 2+) jako návod nebo odborné doporučení, co máte dělat nebo brát – je to spíše jakési shrnutí současného stavu odvětví zabývajícího se stárnutím a zkoumaných možností, jak si prodloužit život. Shrnutí od lidského analytika. Pokud by vás zajímalo podobné shrnutí od A.I. s deep reasoningem, najdete ho tady.
Dále je třeba upozornit, že v oblasti zabývající se stárnutím samozřejmě existují různí šarlatáni a produkty slibující zázračné omládnutí nebo nějaké zaručené výsledky pouze na základě experimentálních studií. Je obzvlášť důležité myslet kriticky a nepropadat senzačním titulkům jásajícím nad magickou pilulkou, která zvrátí stárnutí. Z první části této série článků víme, že existuje několik různých známek stárnutí, a je tedy dost pravděpodobné, že řešením nikdy nebude jedna samospásná pilulka (ačkoliv látky adresující všechny primární známky stárnutí by mohly takovému generálnímu efektu být poměrně blízko). Nejspíše půjde o řadu látek, návyků (!!) a terapií komplexně adresujících různé druhy hromadícího se buněčného poškození.
Konkrétní možnosti prodloužení života jsou rozdělené do několika kategorií. Tyto kategorie jsou řazené od těch v současné době fungujících a nejvíce dostupných, přirozených a „jednoduchých“ intervencí (1) přes zkoumané možnosti a terapie s prvními prokázanými výsledky (2, 3) až po experimentální zásahy a technologie, které se teprve pořádně vyvíjejí (4, 5, 6, 7). Kategorické řazení nejspíš odráží i jejich finanční náročnost.
1. Celková životospráva, vliv sociálního prostředí a psychického stavu
Ještě před představením možností, které se za několik posledních let dostaly do popředí výzkumu, je dobré připomenout již dobře známé a prozkoumané každodenní návyky prodlužující život. O většině z nich jste již pravděpodobně někde slyšeli, nicméně takto pohromadě je dobře vidět, jak velký efekt mohou celkově mít.
Cvičení
Jednou ze samozřejmostí je fyzické cvičení. To asi selským rozumem uzná každý i bez rozsáhlých studií, nicméně už vyšlo i několik vědeckých studií, které zkoumají dopady cvičení na jednotlivé známky stárnutí. Ačkoliv cvičení nepůsobí na většinu z nich přímo, dokáže velmi zlepšit fungování různých buněčných procesů podílejících se na stárnutí a zmenšit negativní dopady hromadícího se poškození.
Co se týče stylu cvičení, dobrým jednoduchým pravidlem je cvičit tak, aby tělo dosahovalo hormeze (příznivého působení po námaze a stresu, biologického ekvivalentu posttraumatického růstu), ale aby se extrémně nepřemáhalo (např. maratony). Index tělesné hmotnosti (BMI) je ideální držet mezi 18.5 a 25 body (ale BMI může být zkreslující, a je potřeba jej interpretovat v kontextu všeho ostatního). Poněkud ambivalentnější jsou názory na přesné druhy cvičení, ale podle některých studií je v kontextu známek stárnutí nejvhodnější „vysoce intenzivní intervalový trénink“ (anglicky HIIT) pro kardiovaskulární zdraví a zvýšení kondice (VO2 Max). Ideální by ale byla kombinace se zátěžovým silovým tréninkem pro nabrání svalové hmoty a proti slábnutí svalů s dostatkem chůze, ideálně rychlé tak, aby člověk dokázal stále dýchat nosem a byl v takzvané tréninkové zóně 2.
Každopádně dlouhodobé studie na obrovských vzorcích ukázaly, že i 2.5 hodiny jakéhokoli fyzického tréninku průměrné intenzity týdně zmenšilo úmrtnost oproti kontrolní skupině o 31 %, a benefit s dobou cvičení roste. Velkou výhodou je to, že cvičení je v podstatě zadarmo, tudíž je to jedna z nejjednodušších cest, jak si prodloužit zdravý život.
Spánek
Spánek je fyziologická potřeba, jež je bohužel často opomíjenou, ale velmi důležitou částí lidského života – výrazně ovlivňuje mnohé stránky našeho sociálního i biologického zdraví, a zároveň je velmi úzce provázán se stárnutím.
Jednoduché generální pravidlo je nespat málo, ale ani příliš moc a snažit se dosáhnout kvalitního spánku bez použití léků na spaní (hypnotik a trankvilizérů). Podle dlouhodobé studie sledující 21000 dvojčat totiž přesně takové skupiny měly větší úmrtnost, a to konkrétně o 26 % vyšší u mužů a 21 % u žen při nedostatku spánku (pod 7 hodin), 24 % u mužů a 17 % u žen při příliš dlouhém spánku (nad 8 hodin), a 31 % u můžu a 39 % u žen při častém používání hypnotik nebo trankvilizérů. Podobná čísla uvádějí i metastudie na stejné téma.
Možností zlepšení spánku je mnoho. Obecně se doporučuje chodit spát pravidelně, do chladné a zatemněné ložnice, mít pohyb a slunce během dne, omezit před spaním kofein a alkohol, večer se vyhýbat modrému světlu (ať už pomocí blokujících brýlí, nebo alespoň aplikací upravujících barevné spektrum obrazovky), případně se doporučuje rovněž teplá sprcha před spaním. K měření délky a kvality spánku slouží sofistikované spotřebitelské nástroje, které jsou dobře popsané zde nebo kontinuálně detailně porovnávané zde.
Jídlo
Další fyziologickou potřebou je jídlo. Názory na různé diety se dosti liší a vzhledem k velkým rozdílům mezi lidmi a různým potravinovým intolerancím pravděpodobně neexistuje jedno nejlepší řešení pro všechny, i přesto ale existuje několik široce akceptovaných doporučení.
Jednoduchým pravidlem je se pokud možno co nejvíce vyhýbat vysoce průmyslově zpracovaným jídlům, která vznikají změnou chemické a biologické struktury přírodních potravin a ve kterých jsou výživné látky z různých důvodů nahrazovány ochucovadly, konzervanty a barvivy. Taková jídla pak v těle často přispívají k zánětlivosti, což vyúsťuje v další buněčné poškození, a tedy zhoršování známek stárnutí. Podobný efekt mají rafinované cukry a tuky (obzvlášť trans-tuky). Vyplývá z toho opět zřejmý závěr, a to jíst více zeleniny a celkově potravin blíže přírodnímu stavu než těch vysoce průmyslově zpracovaných.
Že jídlo hraje velkou roli je vidět i z populačních studií. V kontextu dlouhověkosti se pozornost výzkumníků často zaměřuje na okinawskou dietu (pojmenovanou podle japonského města s největším poměrem centuriánů na světě) a také na středozemní a obecně takzvané „Blue Zones“ diety (stravovací návyky v místech, kde se lidé v průměru dožívají signifikantně delšího věku než jinde). V podstatě všechny tyto diety mají společný rostlinný základ stravy bez velkého množství přidaného sodíku, cukru, nezdravých tuků nebo zpracovaných jídel. Díky zelenině a luštěninám obsahují dostatek vlákniny a antioxidantů. Dále mají společné časté porce malých ryb (až 3x týdně), malé porce masa (až 2x týdně), málo mléčných výrobků, ale naopak poměrně častou konzumaci vajec a celozrnných výrobků.
Když se bavíme o jídle, tak je potřeba zmínit, že to není čistě o tom, co jíme, ale také o tom, kdy a kolik toho jíme. Jednou opomíjenou skutečností, kterou mají zmiňované Blue Zones diety společnou, je, že se lidé nepřejídají. Naopak, přestávají jíst ve chvíli, když se cítí plní přibližně na 80 % – tento návyk má dokonce v japonštině vlastní pojmenování – „hara hachi bu“.
Dost se také zkoumá otázka toho, kdy přesně jíst. Zjišťuje se totiž, že čistě to, kdy člověk jí, má vliv na fungování těla. Existuje takzvaná ketóza – stav, kdy tělo nemá dostatek cukru na získávání energie z cukrů, a kvůli tomu se metabolismus „přepne“ na získávání energie primárně z tuků. Do takového stavu se dá dostat hlavně keto dietou, ale pokud člověk nejí v kuse přibližně více než 12 hodin, tak se tělo dostane do pohotovostního režimu a začne si také brát více energie z tuků, podobným principem jako v ketóze. I proto se objevilo několik různých přístupů dohromady přezdívaných „přerušovaný půst“ (intermittent fasting), které na tomto principu staví, aby mohlo tělo využít řady benefitů, jaké takové „krátké půsty“ přináší. Ten nejznámější přístup spočívá ve vynechání snídaně a omezení jídla na 8 hodinové okno (například od 12-20 hodin), aby se tělo přes noc a do nadcházejícího oběda dostalo do zmiňovaného stavu, kdy začne brát energii více z tuků. Další možností je dieta napodobující půst (fast mimicking diet). Tady je dobré upozornit, že tyto přístupy nejsou vhodné pro každého (u žen mohou být problematické) a že je důležité je konzultovat s lékařem, zvlášť pokud má člověk nějaké metabolické poruchy či potíže.
Zároveň se ale v posledních pár letech ukázalo, že nejspíš naprostá většina benefitů spojená s přerušovaným půstem vychází z kalorické restrikce, která je s ním spojená. Poměrně nepřekvapivě se ukázalo, že když mají lidé menší časové okno, kdy mohou jíst, tak toho obecně méně snědí. Ve studiích, kde lidé v tomto režimu konzumovali stejný počet kalorií, se benefity přerušovaného půstu neukázaly. Navíc může být v tom kratším časovém okně těžší konzumovat dostatek proteinu (ideálně cca 1.6 g proteinu na 1 kg ideální zdravé váhy), pokud člověk chce budovat svalovou hmotu. Nicméně pokud někomu přerušovaný půst vyhovuje, tak je ideální nevynechávat snídani nebo začít obědem dříve kvůli cirkadiánnímu rytmu, a pak si nechat dostatek času na trávení posledního jídla před spaním (ideálně alespoň 4 hodiny). Oba tyto faktory (kdy a hlavně kolik) jsou velmi důležité v kontextu známek stárnutí. Kalorické restrikce (méně potravy) totiž podle studií na různých savcích zpomalují stárnutí, tedy hromadění buněčného poškození. Například u myší i primátů stačilo omezit objem jídla o 30 %, aby myši žily déle než kontrolní skupina, a buňky primátů vypadaly o 7 let mladší než u kontrolní skupiny.
Benefity přerušovaného půstu, respektive spíše kalorické restrikce
Kouření
Škodlivost kouření je známá věc, která ale musí být zopakována, protože je kouření opravdu velmi silně spojeno s vyšším počtem nemocí a předčasných úmrtí. V kontextu známek stárnutí kouření výrazně akceleruje poškození DNA a zhoršuje imunitu. Tento efekt dokazuje i studie na více než milionu anglických žen, podle níž kuřáci ztrácejí až 10 let života a mají 3x větší pravděpodobnost předčasného úmrtí než nekuřáci. Dobrou zprávou je, že nikdy není pozdě přestat – lidé, co skončili ve 35 letech, mohou podle studie získat až 8.5 let života navíc, v 60 letech stále až 3.7 let. Poslední výzkumy ukazují, že každá cigareta zkrátí život o přibližně 20 minut.
Alkohol
Podobný, i když o něco ambivalentnější je alkohol. Těžké pití (více než 4 jednotky denně u mužů nebo 2 jednotky u žen, kde jednotka je přibližně 10g čistého alkoholu) je spojeno s jaterními a srdečními problémy, s chorobami týkajícími se slinivky a celkově se zvýšeným rizikem předčasného úmrtí. Střídmé pití bylo v minulosti podle několika meta-studií dokonce spojováno s úmrtností o 18 % nižší oproti abstinentům. Nicméně navazující meta-studie, která systematicky přezkoumávala předchozí výsledky, nedošla k žádným signifikantním kladům ani záporům, a příznivost zmiňovanou v předchozích studiích zdůvodnila rozdílnými designy studií a nedostatečným zhodnocením zdravotního stavu abstinentů. Zároveň ale existují nedávné studie spojující jakoukoli dávku alkoholu s vyšším rizikem rakoviny. Konsenzus je v současné době blíže tomu, že žádná dávka alkoholu není zdravá a že u alkoholu obzvlášť platí pravidlo, že každá dávka je jedem. Nicméně občasné střídmé pití (klasifikováno jako maximálně 1 jednotka denně), ideálně spojené se socializací, by mohlo být pro zdraví nejméně škodlivé. I tak ale bylo toto střídmé pití jen za rok 2017 v Evropě zodpovědné za 23 300 nových případů rakoviny.
Co se týče druhu alkoholu, zde jasně vede víno. Podle jedné studie trvající 29 let mají muži preferující víno oproti pivu nebo tvrdému alkoholu o 34 % menší úmrtnost. Další studie zkoumala, jaký přesný efekt víno má a díky čemu, a přišli na prospěšnost především na srdeční nemoci, diabetes, neurologické poruchy a metabolické syndromy. Důvodem je pravděpodobně vysoký obsah polyfenol antioxidantů, možná i konkrétně poměrně známého resveratrolu.
Psychický stav a sociální zázemí
Pokud budeme postupovat výše po Maslowově pyramidě, narazíme na psychologické a sociální potřeby. Pro někoho to může být překvapivé, ale je poměrně dost vědeckých důkazů o tom, že psychický stav a zdravé vztahy mají signifikantní dopad na délku života. Jedním ukazatelem je chronický stres, který je často přezdíván „skrytým zabijákem“, což se nezdá být daleko od pravdy. Chronicky vystresovaní nebo úzkostní lidé mají násobně vyšší pravděpodobnost předčasného úmrtí (muži až 3x). Naopak šťastní lidé podle metastudie žijí až o 18 % déle než nešťastní souputníci. Špatně na tom jsou i osamělí lidé, kterým hrozí až o 50 % vyšší riziko předčasné smrti. Naopak lidé udržující zdravé sociální zázemí se mohou dožívat o mnoho déle, podle studie mají lidé s alespoň třemi mezilidskými vazbami až 2x menší risk předčasného úmrtí. Všechny tyto faktory jsou úzce provázány.
Univerzální lék na štěstí a dobré vztahy se samozřejmě doporučuje těžko, ale cesty tu jsou. Na odbourávání stresu existuje mnoho rad, „jednoduchým“ základem se zdá být smích a optimismus (pesimističtější lidé mají navíc o 42 % vyšší riziko předčasné smrti než lidé optimističtější), ke kterému se ale dá dopracovat i oklikou. Nástrojem k tomu je především samotný mozek a myšlení, a na tom se dá pracovat. Do velké míry tady platí pořekadlo „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, ale dá se trénovat i konkrétněji, třeba pomocí jógy a mindfulness meditace, která snižuje úroveň kortizolu (takzvaného stresového hormonu). Co se týče sociálního zázemí a vlivu na délku života, poskytování přátelské podpory se zdá být účinnější než pouhé přijímání. Důležité je také být součástí nějaké skupiny, což často bývá nazýváno „efektem vesnice”.
V kontextu vlivu na stárnutí je podle studií princip takový, že jóga a meditace zvyšují úroveň glutathionu, což je důležitý antioxidant přítomný v samotných buňkách lidského těla, jehož úroveň se s věkem (podobně jako NAD) snižuje, z čehož plyne horší schopnost bojovat s volnými radikály a zabraňovat genomové nestabilitě a souvisejícím mitochondriálním dysfunkcím. Meditace podle některých studií také prodlužuje telomery.
Sauna
U nás možná ne tak známou nebo praktikovanou cestou k lepšímu zdraví a dlouhověkosti je sauna. Funguje na principu vyvolání dočasného teplotního šoku, který donutí tělo k hormezi, respektive aktivování obranných mechanismů. To v kontextu známek stárnutí znamená například zmírnění zánětlivosti. Podle studie na více než 2000 Finech sauna (ve frekvenci 2x – 3x týdně) signifikantně snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární nemoci až o 23 % a celkové úmrtnosti až o 24 %. Frekvence více než 4 návštěv týdně měla ještě o něco lepší výsledky, a to snížení míry kardiovaskulárních smrtelných incidentů o 48 % a celkové úmrtnosti o 40 %.
Sauna se tedy doporučuje až několikrát týdně, v teplotě okolo 80 stupňů Celsia, jedno či více sezení po 10–20 minutách s přestávkami po 5–10 minutách (ideálně s ledovou sprchou nebo bazénem, a po cvičení, jelikož relaxuje svaly). Pro lidi sauně neuvyklé jsou zpočátku vhodnější kratší intervaly. Alespoň částečných benefitů se dá dosáhnout také zakončením klasické teplé sprchy nebo koupele alespoň 30 sekundami studené sprchy.
2. Nové i znovuobjevené léky, supplementy a jejich kombinace
Tohle je samozřejmě téma samo pro sebe. Díky velkému pokroku v biologickém porozumění stárnutí, nebo alespoň poškození stárnutím způsobeného, se v současné době investují miliardy dolarů do výzkumu léků a látek, které by stárnutí mohly zpomalit nebo úplně zastavit, ba snad zvrátit. Výzkumy nejen potvrzují některé již dříve známé látky, ale přicházejí i s novými přístupy a kombinacemi, které by mohly přinést v prodlužování zdravého života revoluci.
Jedním z nejvýznamnějších programů, který systematicky testuje efektivitu různých látek, je Intervention Testing Program (ITP) vedený americkým National Institute on Aging. Tento program se soustředí na rigorózní testování potenciálních látek na laboratorních myších za standardizovaných podmínek (velký počet myší v několika nezávislých laboratořích najednou). Právě výsledky ITP představují v současné době nejspíš nejspolehlivější zdroj pro hodnocení účinnosti látek s potenciálem pro dopad na stárnutí. Další velkou nadějí je projekt Robust Mouse Rejuvenation zaměřený na testování kombinací léků, suplementů a terapií, jehož první výsledky by měly být dostupné již tento rok. Tyto kombinace mohou osvětlit synergické efekty, kterých jednotlivé látky nedosahují. První studie již proběhla a nyní se analyzují data, zatímco se připravuje studie druhá, která by měla napravit nedostatky studie první a ozkoušet ještě slibnější přístupy. Níže si některé z těchto přístupů popíšeme.
Rapamycin
Asi nejlepším příkladem je Rapamycin. Byl poprvé izolován z bakterie Streptomyces hygroscopicus nalezené v půdě Velikonočního ostrova (Rapa Nui) v 70. letech 20. století. Původně byl vyvíjen jako antifungální látka, ale možnosti jeho využití se postupně rozšiřovaly. V 90. letech se začal používat jako imunosupresivum u pacientů po transplantaci orgánů. Teprve v posledních dvou dekádách se však začalo mluvit o jeho potenciálu jako látky zpomalující stárnutí.
Rapamycin inhibuje enzym mTOR (mechanistic Target of Rapamycin), který je centrálním regulátorem buněčného růstu, metabolismu a odpovědi na stres. mTOR hraje klíčovou roli v procesech, jako je syntéza proteinů a autofagie (proces recyklace poškozených buněčných komponent). Inhibicí mTOR rapamycin zpomaluje buněčné procesy spojené s hromaděním poškození a umožňuje efektivnější „úklid“ v buňkách. Autofagie je obzvlášť důležitá pro udržení zdravých mitochondrií a ochranu proti neurodegenerativním onemocněním.
V preklinických studiích prodloužil rapamycin životnost široké škály organismů, od kvasinek a červů až po myši. U myší došlo ke zvýšení délky života o 25–30 %, i když byla léčba zahájena ve středním věku. Kromě toho rapamycin zlepšil funkci imunitního systému, snížil výskyt rakoviny a zpomalil neurodegeneraci. U lidí probíhají studie zaměřené na jeho schopnost zlepšit funkci imunitního systému u starších pacientů (např. snížením citlivosti na infekce), ale i mnoho dalších. Hlavním omezením je jeho dlouhodobé imunosupresivní působení při velkých dávkách, což vede k hledání analogů nebo režimů s přerušovaným podáváním (nejpopulárnější je 6 mg jednou týdně).
Acarbose a Metformin
Acarbose je lék původně vyvinutý v 80. letech pro léčbu diabetu 2. typu. Schválen byl díky své schopnosti snížit postprandiální (po jídle) hladinu glukózy v krvi. Navzdory tomu, že není tak rozšířený jako metformin, má stále pevné místo v léčbě diabetických pacientů, zejména ve specifických případech.
Acarbose inhibuje enzymy alfa-glukosidázy v tenkém střevě, čímž zpomaluje štěpení složitých sacharidů na jednoduché cukry. Tím dochází ke snížení prudkého vzestupu hladiny glukózy v krvi po jídle. Tento mechanismus má za následek nižší oxidační stres, redukci zánětlivých procesů a zlepšení inzulinové citlivosti, což jsou klíčové faktory spojené s procesem stárnutí.
Studie v rámci ITP ukázaly, že acarbose prodlužuje životnost myší (u samců o více než 20 %), přičemž tento efekt byl pozorován i při podávání až v pozdějším věku. Předpokládá se, že acarbose může ovlivňovat podobné dráhy jako kalorická restrikce, která je jedním z nejslibnějších způsobů zpomalování stárnutí. Tento potenciál z něj činí zajímavého kandidáta na další testování v oblasti longevity.
Blízko tomu má také Metformin. Studie v rámci ITP až tak velký dopad neukázaly, ale Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) už dříve schválil TAME (Targeting Aging with Metformin) jako první studii zaměřenou přímo na zkoumání interakcí s nemocemi spojenými se stářím sloužící minimálně jako návod, jak takové studie v budoucnu navrhovat. Studie zatím stále nebyla dokončena, ale pokud se úspěšně dovede do konce, tak by na jejím základě mohla FDA v podstatě připustit, že stárnutí je něco, co se dá léčit nebo alespoň do určité míry zpomalovat, což by byla velká výhra pro proponenty klasifikace stárnutí jako nemoci u Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO). Taková klasifikace by výrazně pomohla výzkumu a celému longevity průmyslu, jelikož by šlo o oficiální potvrzení změny náhledu na stárnutí jako takové.
17-Alpha-Estradiol
17-Alpha-Estradiol (17α-E2) je méně známý izomer běžného estradiolu (17β-estradiolu), který se odlišuje drobnými změnami v molekulární struktuře. Zatímco běžný estradiol je dominantním estrogenem u žen a zásadním hormonem v reprodukčním systému, 17α-E2 vykazuje slabší vazbu na klasické estrogenové receptory a jeho působení je více zaměřené na jiné mechanismy, což z něj činí slibnou látku pro intervenci proti stárnutí.
Mechanismus jeho účinku zahrnuje snížení zánětu, ochranu mitochondrií a podporu buněčné homeostázy. Některé studie také naznačují, že 17α-E2 ovlivňuje signalizační dráhy spojené s metabolismem a inzulinovou citlivostí, což je klíčové pro zpomalování stárnutí.
V rámci ITP byl 17α-E2 testován jako potenciální anti-aging látka. Studie na myších ukázaly významné prodloužení délky života u samců (o přibližně 19 %), zatímco u samic byly účinky omezenější. Tento rozdíl je připisován rozdílnému hormonálnímu prostředí u samců a samic, které může ovlivňovat účinnost látky. Kromě prodloužení životnosti bylo pozorováno zlepšení metabolických parametrů, jako je snížení inzulinové rezistence a zlepšení hladin lipidů.
17α-E2 nabízí zajímavý přístup díky svému odlišnému mechanismu účinku ve srovnání s klasickými estrogeny. Nízké riziko jeho vedlejších účinků a schopnost ovlivňovat procesy spojené s metabolickým zdravím, mitochondriální funkcí a zánětem jej činí slibnou látkou pro další klinické zkoušky. Pokud budou potvrzeny obdobné účinky i u lidí, mohl by být 17α-E2 cenným nástrojem pro zlepšení kvality života a prodloužení zdravé délky dožití zejména u mužů, kde vykazuje největší potenciál.
Astaxanthin
Astaxanthin je karotenoidový pigment, který se přirozeně vyskytuje v některých mořských organismech, jako jsou krevety, krabi, lososi a řasy. Objeven byl v roce 1938 a od té doby získal pozornost díky své vysoké antioxidační kapacitě. Jeho červené zbarvení je zodpovědné za charakteristickou barvu lososů a dalších mořských živočichů. Na rozdíl od beta-karotenu nebo luteinu má astaxanthin specifické vlastnosti, které jej činí jedinečným pro využití v medicíně a zdraví.
Astaxanthin je jedním z nejsilnějších přírodních antioxidantů, přičemž jeho antioxidační účinnost je až 6000krát vyšší než u vitaminu C a 100krát vyšší než u vitaminu E. Díky své molekulární struktuře dokáže pronikat přes buněčné membrány a poskytovat ochranu jak ve vodném, tak lipidovém prostředí buněk. Neutralizuje volné radikály, snižuje oxidační stres a chrání buňky před poškozením DNA, lipidů a proteinů. Zároveň má protizánětlivé účinky, podporuje zdraví mitochondrií a snižuje chronický zánět spojený se stárnutím.
Studie ukazují, že zlepšuje kognitivní funkce, podporuje elasticitu a hydrataci kůže, snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění a chrání mitochondrie před poškozením. Tyto efekty se synergicky podílejí na udržení zdravého stavu organismu. Ačkoliv je většina studií preklinická, rostoucí počet klinických testů na lidech naznačuje jeho potenciál pro zlepšení kvality života, a to zejména u starší populace. Astaxanthin má navíc výhodu nízké toxicity, což jej činí atraktivním kandidátem pro dlouhodobé užívání.
Glycin + NAC (GlyNAC)
GlyNAC, kombinace glycinu a N-acetylcysteinu, byl v poslední dekádě zkoumán jako synergická látka obnovující hladiny glutathionu. Glycin je esenciální aminokyselina s klíčovou rolí v syntéze bílkovin a detoxikaci, zatímco NAC je známý svými antioxidačními vlastnostmi. Společně působí na zvýšení glutathionu, což je jeden z nejdůležitějších antioxidantů v těle.
Glutathion, jehož hladiny klesají s věkem, chrání buňky před oxidačním stresem a podporuje jejich detoxikaci. GlyNAC dodává prekurzory nezbytné pro jeho syntézu: glycin a cystein. Tato kombinace obnovuje mitochondriální funkce, snižuje systémový zánět a zlepšuje buněčnou energetiku. Společně tyto procesy zvyšují odolnost buněk vůči stresu a podporují jejich optimální funkci.
GlyNAC vykazuje v preklinických i klinických studiích širokou škálu pozitivních účinků souvisejících se stárnutím. Klinické testy na starších dospělých ukázaly významné zlepšení mitochondriálních funkcí, redukci oxidačního stresu a zánětu, což vedlo ke zvýšení fyzické síly a energetické hladiny. Zlepšení inzulinové citlivosti naznačuje jeho potenciál v boji proti metabolickým poruchám, jako je diabetes. GlyNAC navíc zlepšuje kognitivní schopnosti a může snižovat riziko neurodegenerativních onemocnění. Tímto všestranným působením nejspíš pomáhá zpomalovat biologické stárnutí a umožňuje delší období aktivního a zdravého života.
Ostatní
Zajímavých látek a možných supplementů je mnoho. Je jich tolik, že si mnoho lidí snažících se prodloužit život staví svůj vlastní „jídelníček“ supplementů, kterými zároveň řeší i jiné zdravotní problémy či se jim snaží předcházet. Několik lidí se proslavilo tím, že denně konzumují třeba až desítky či stovky různých tablet a supplementů, aby postihli všechny možnosti. Jedním z nich je třeba Ray Kurzweil, známý vynálezce vlastnící přes 400 patentů, futurolog, transhumanista, ředitel vývoje v Googlu, jehož seznam supplementů čítá na 250 položek.
Nejnovějším a možná nejextrémnějším příkladem je Bryan Johnson, americký stamilionář, který založil a poté prodal Paypalu svoji firmu Braintree Venmo za 800 milionů dolarů. Často se představuje jako nejvíce biologicky měřený člověk na světě, protože na měření vydá ročně až 2 miliony dolarů. Svoje výsledky pak možná až extrémně transparentně zveřejňuje třeba na svém Twitteru a nedávno začal svůj Blueprint program také produktizovat a prodávat extenzivně testované jídlo, supplementy i samotné testy. Vytváří takto poměrně zajímavý decentralizovaný „science” experiment, kdy tisíce lidí následují jeho program a zároveň se měří, aby se zjistilo, zda vše opravdu funguje. Existuje přímo i soutěž a žebříček pod názvem Rejuvenation Olympics, kde se může každý člověk po podstoupení několika testů biologického věku a stárnutí umístit a stát se atletem v omlazování.
Rejuvenation Olympics není jediná soutěž v oblasti longevity – poměrně nedávno se vyhlásila i velmi prestižní XPRIZE Healthspan soutěž v hodnotě 101 milionů dolarů pro kohokoliv, kdo dokáže prokazatelně a měřitelně omladit imunitní systém, svaly, kosti a kognici starších lidi o 20 let. Tohoto programu se dokonce účastní i česká Healthy Longevity Clinic – jedna z nejlepších longevity klinik na světě na popředí aplikovaného longevity výzkumu a služeb, která má přístup k těm nejlepším světovým longevity firmám a vědcům i skrze český investiční fond Longevitytech.fund. Ten zároveň v Praze rozjel i Healthy Longevity Café, což je kavárna kousek od Václavského náměstí, kde lze vyzkoušet longevity produkty a služby dostupné běžným lidem, jako třeba Healthy Longevity Club.
3. Genové terapie
Velmi perspektivní jsou také genové terapie. Teoreticky genetické terapie (spoléhající hlavně na CRISPR, nástroj na editování genů, který se kontinuálně vyvíjí a rapidně zlepšuje a zpřesňuje) nabízejí doslova „nelidské“ možnosti. Jeden z průkopníků genetiky a syntetické biologie, profesor George Church (známý také pro svůj plán oživit mamuta srstnatého), dříve publikoval tabulku genů, které by mohly v budoucnu lidem dodat „superlidské“ schopnosti, jako extra-silné tělo, menší citlivost na bolest, schopnost ovládat šest prstů na ruce, schopnost dlouho zadržet dech a hluboko se potápět, méně spát, méně stárnout, lépe se učit, více si pamatovat a podobně.
Rejuvenate Bio
Rejuvenate Bio je firma spoluzaložená Georgem Churchem s dlouhodobým cílem prodloužit lidský život. Zajímavý je ale způsob, jakým převadějí tuto dlouhodobu vizi do reality. Produkt, se kterým jdou na trh, je genová terapie, kterou chtějí prodloužit život, ovšem je zde jeden háček – jde o genovou terapii pro psy (konkrétně s defektem mirtální chlopně). Důvodem je především to, že proces povolení od FDA je pro terapie zaměřené na psy násobně kratší (~2 roky oproti ~9 letům u lidí).
Toto je jedna konkrétní terapie, která pro firmu slouží jako takový důkaz, že by vše mohlo fungovat, jelikož upravuje geny přítomné u psů, lidí, ale i myší, na kterých už studie dříve proběhla, a výsledkem byla 2x delší průměrná délka života. Už před nějakou dobou se ale George Church nechal slyšet, že v současné době pracují na balíčku 45 genových terapií zaměřených na většinu identifikovaných způsobů, jak prodloužit život. Podle prvotních dat tato terapie adresuje zároveň všechny problémy, které byly testovány (konkrétně diabetes, osteoartrózu, rekonvalescenci po srdečních defektech a onemocnění ledvin), nicméně jsou ještě v dost brzkém stádiu vývoje, a tak vývoj a pak samozřejmě dlouhodobé klinické studie ještě nějaký čas zaberou.
BioViva a Minicircle
Mnoho jiných výzkumníků má možná o něco méně excentrické nápady než George Church – stačí jím zpomalit, zastavit nebo zvrátit stárnutí, ale zase nechtějí až tak dlouho čekat. Jednou z dalších kontroverzních průkopnic je Liz Parrishová, ředitelka společnosti BioViva. Ta společně se svým týmem vyvíjí genové terapie, které by měly bojovat proti stárnutí, což se v kontextu tohoto článku nemusí zdát vůbec kontroverzní. A je to pravda, protože kontroverzní je především kvůli tomu, že se sama stala v roce 2015 takzvaným pacientem nula dvou konkrétních genových terapií. Jedna je zaměřena na podporu tvorby telomerázy, což je enzym schopný prodlužovat telomery (zkracování telomerů je jedna ze známek stárnutí). A druhá by měla zabránit ztrátě svalové hmoty způsobené stářím (respektive proteinem zvaným myostatin).
Bioviva není jediným příkladem experimentálnějšího přístupu. Podobně je na tom i Minicircle, firma, která je dnes už v první fázi klinických zkoušek s follistatinovou genovou terapií. Follistatin je morfogenetický hormon, který zlepšuje složení tkání a v některých studiích prodlužuje délku dožití zdravých myší až o 32,5 %. Minicircle už dnes komerčně nabízí follistatinovou genovou terapii v místech, kde to volnější regulace umožní – například Bryan Johnson ji podstoupil a natočil o tom video.
Je nutno dodat, že k této konkrétní terapii a DIY přístupu obecně má mnoho lidí výhrady a nějaké závěry budeme moci učinit až s pořádnými studiemi a více daty.
Klothea Bio
Klothea Bio se zaměřuje na vývoj mRNA terapií mířících na protein Klotho. Tento protein je známý svými výjimečnými anti-aging vlastnostmi, včetně neuroprotekce, antioxidačních účinků a prevence některých onkologických onemocnění. S přibývajícím věkem se hladiny Klotho v těle snižují, což je spojováno se zvýšeným rizikem metabolického syndromu, Alzheimerovy choroby a dalších věkem podmíněných onemocnění. Cílem Klothea Bio je vyvinout mRNA terapie, které by zvýšily produkci tohoto proteinu v těle, a tím podpořily regeneraci tkání a zpomalily biologické procesy stárnutí.
Genových terapií je obecně opravdu mnoho, většina na začátku cesty skrze regulatorní prostředí a klinické testy (i když existují lidé, biohackeři, novodobá obdoba DIY kutilů, kteří na sobě experimentují s genovými terapiemi). Seznam těch nejzajímavějších v rámci tématu dlouhověkosti je opět možno vidět zde.
4. Epigenetické reprogramování
Epigenetické reprogramování je jedním z nejnovějších a nejslibnějších přístupů v boji proti stárnutí. Tento proces je založen na práci japonského vědce Šinji Jamanaky, který v roce 2006 objevil, že čtyři specifické proteiny – dnes známé jako Yamanaka faktory (Oct4, Sox2, Klf4 a c-Myc) – mohou „přeprogramovat“ somatické buňky na pluripotentní kmenové buňky, což znamená, že buňky získají schopnost vrátit se do mladšího a univerzálního stavu podobného embryonálním buňkám. Tento objev mu v roce 2012 vynesl Nobelovu cenu a otevřel cestu k myšlence, že stárnutí může být reverzibilní proces.
Podle Davida Sinclaira, jednoho z předních vědců v oblasti longevity, stárnutí není primárně důsledkem genetických mutací, jak se dlouho předpokládalo, ale spíše ztrátou epigenetické informace. Epigenetika je „software“ našich buněk, který reguluje, které geny se zapínají a vypínají. S věkem se tato regulace narušuje, což vede k nesprávnému fungování buněk a k hromadění poškození. Sinclairův tým ukázal, že epigenetickou informaci lze částečně obnovit, což by mohlo buňkám vrátit mladistvou funkčnost.
Epigenetické reprogramování využívá Yamanaka faktory ke „smazání“ epigenetických značek spojených se stárnutím, aniž by buňky zcela přešly do stavu pluripotence (což by mohlo vést k rakovinotvornému růstu). Tento proces umožňuje regeneraci tkání a zlepšení buněčné funkce. Ve studiích na myších vedlo částečné epigenetické reprogramování ke zlepšení regenerace orgánů, obnově zraku, a dokonce ke zvýšení odolnosti vůči stresovým faktorům.
Velký potenciál epigenetického reprogramování přilákal obrovské investice a zájem klíčových hráčů v oblasti longevity:
Altos Labs
S financováním přesahujícím 3 miliardy dolarů a podporou vizionářů, jako je Jeff Bezos, se Altos Labs zaměřuje na základní výzkum epigenetického reprogramování. Jejich cílem je nejen porozumět mechanismům stárnutí, ale také vyvinout praktické terapeutické aplikace pro regeneraci tkání a prodloužení zdravého života.
Retro Biosciences
Retro se zaměřuje na aplikaci epigenetických terapií v klinickém prostředí. Jejich cílem je vyvinout technologie, které umožní cílenou regeneraci orgánů a potenciálně i zpomalení systémového stárnutí. Získali významné investice, dohromady přes 180 milionů dolarů, například od Sama Altmana, spoluzakladatele OpenAI.
NewLimit
Tuto společnost spoluzaložil Brian Armstrong, spoluzakladatel Coinbase, s cílem přenést epigenetické reprogramování z laboratoří do reálného světa. NewLimit se zaměřuje na hledání epigenetických změn spojených se stárnutím a vývoj terapií pro obnovu buněčné mladistvosti. Jejich ambice také podporují rozsáhlé zdroje – přes 150 milionů dolarů.
Z výše zmíněných angažovaných lidí a investičních částek asi vidíte, že epigenetické reprogramování má potenciál být revoluční technologií, která by mohla zpomalit, zastavit, nebo dokonce zvrátit proces stárnutí. Klinické aplikace by mohly zahrnovat regeneraci poškozených orgánů, léčbu neurodegenerativních onemocnění a prodloužení zdravého života. Klíčovou výzvou však zůstává bezpečnost – především nalezení způsobů, jak zajistit, aby buňky nerevertovaly do nekontrolovaného stavu, což by mohlo vést ke vzniku rakoviny. Přesto rostoucí investice a rychlé pokroky ve výzkumu naznačují, že epigenetické reprogramování může být klíčovým nástrojem v boji proti stárnutí.
5. Nanoboti
Nejspíš ultimátním řešením jsou nanoboti, miniaturní (1–100 nanometrů, což je cca 1000x menší než lidský vlas) agenti v našich tělech, kteří by byli schopni proaktivně vyhledávat a řešit problémy a zároveň opravovat tělo na buněčné úrovni. Existuje několik možností, jak takový přístup může pomoci – ať už s doručováním aktivních látek přímo do potřebného místa (v současné době jsou v tomto léky velmi neefektivní), přímým provrtáním nádorů nebo ucpaných cév, opravováním DNA poškození nebo třeba odstraňováním patogenních molekul z krve. Zdá se to jako hodně velké sci-fi, ale už existují první slibné experimenty s reálnými výsledky, a některé terapie by dokonce již brzy mohly být vyzkoušeny na lidech.
Prvním slibným experimentem je společný výzkum Arizonské univerzity a Čínské akademie věd. Vytvořili nanoboty, již přenáší aktivní látku pevně „srolovanou“ (mechanismus čerpá inspiraci z origami), aby byla vypuštěna pouze ve chvíli, kdy „navigační DNA“ najde nádor. V tu chvíli nanobot vypustí přenášenou látku, která v místě utvoří sraženinu, a tudíž nádor odumře. Tuto experimentální terapii již testovali na několika zvířatech s různými druhy rakoviny. U myší se zvedla průměrná délka dožití na dvojnásobek, a dokonce se podařilo úplně zvrátit průběh několika kožních nádorů. Zde se můžete podívat na video.
Další zajímavý výzkum se zaměřuje na nanoboty schopné přímo provrtat rakovinové nádory. Tito nanoboti jsou naváděni magnetickým polem a podařilo se jim některé nádory v modelových organismech odstranit během 60 sekund. Zatím testování probíhá na mikroorganismech a malých rybách a chystají se studie na hlodavcích a myších.
Možností je také provrtávání ucpaných cév. Tito nanoboti jsou také ovládáni zvenčí pomocí magnetického pole, což umožňuje lékařům ovládat rychlost, směr i kvantitu nanobotů podle potřeby. Potenciál je zde obrovský – ucpané cévy jsou častým důvodem srdečních potíží, které způsobují celosvětově nejvíce úmrtí.
Co se týče použití nanobotů na preventivní ochranu místo řešení už vzniklého problému, existuje výzkum zaměřující se na takzvané „chromallocyty“, což by měli být nanoboti schopní vyjmout existující chromozomy z poškozené buňky a nahradit je novými a neporušenými, vyrobenými podle specifického genomu pacienta. Tato terapie (chromosome replacement therapy) by v budoucnu mohla vést k řešení hromadícího se genetického poškození a mutací, tedy k řešení jedné ze známek stárnutí.
Možná nejblíže klinické aplikaci je firma Nanotics vyvíjející revoluční novou třídu injekčních nanomedicín, které léčí nemoci odstraňováním patogenních molekul z krve. Spolupracují s Mayo Clinic, prvotními pacienty by mohli být také astronauti.
6. Výměna (orgánů)
I pokud všemožné předchozí terapie opravující existující poškození nebo zpomalující nové poškození selžou, je tu ještě další možnost – infuze mladých faktorů nebo kompletní nahrazení. Pod infuzí mladých faktorů si můžeme představit například firmy Mitrix.bio, Minovia nebo Cellvie, které vyvíjí metody mitochondriální transplantace, při níž se vezmou mladé mitochondrie, namnoží se v bioreaktoru a pak se infuzí dostanou do těla a buněk pacienta.
Dále se uvažuje přímo o výměně orgánů. Tady už se pohybujeme v oblasti hodně invazivních zákroků, které ale mohou v akutních případech zachránit a prodloužit život, a vlastně jsou už dnes poměrně často prováděny – viz transplantace ledvin, plic apod. Problémem je ale nedostatek orgánů, a to je oblast, která se také velmi rychle vyvíjí, jelikož je to v podstatě logické vyústění terapií s kmenovými buňkami, protože s dostatečným know-how by mělo být možné z kmenových buněk „vytisknout“ zrovna potřebný orgán (můžeme si to představit jako biochemický 3D tisk), který by poté mohl nahradit orgán poškozený (chirurgické transplantace orgánů jsou ostatně poměrně běžné).
Velkou výhodou je, že orgány vytištěné „na míru“ by mohly eliminovat problémy s přijmutím transplantovaného orgánu (takové problémy se stávají desítkám procent lidí, kteří transplantovaný orgán přijímají), jelikož by orgán byl vytištěn z buněk konkrétního člověka-pacienta. A zároveň by takový přístup mohl vyřešit problém nedostatku orgánů – jen v USA čeká v současné době na transplantaci více než 100 000 lidí.
A možná to ani není až tak daleko – týmu vědců z univerzity v Tel Avivu se totiž už dříve povedlo vytisknout miniaturní lidské srdce s komorami i cévami z lidských kmenových buněk (podařilo se to i o něco dříve, ale se syntetickým materiálem). Zatím je to zmenšený model, který se dokáže smršťovat, ale nedokáže pumpovat krev, což je další cíl tohoto týmu. Jiní vědci ze Stanfordu zase pracují nejdříve na vytištění chlopně, která by se dala transplantovat dětem narozeným s defektem srdeční chlopně (což je překvapivě častý problém – postihuje 1 ze 100 narozených dětí). První vytištěné chlopně by mohly být transplantovány už do 5 let.
Možná vás napadla otázka – a co mozek? I na to existují potenciální odpovědi. Například cílem společnosti BE Therapeutics je vyvinout technologii, která dokáže vytvořit funkční mozkovou tkáň, jež nahradí tkáň poškozenou věkem, ze začátku hlavně po mrtvici. Jejím cílem je také komercializovat tuto tkáň a metodiku pro předklinické a klinické aplikace. Zpočátku se zaměřují na opravu poškození neokortexu, poté budou následovat další oblasti mozku.
7. Kryoprezervace
Pokud ani všechny předchozí terapie a náhrady nepostačí (nebo nebudou fungovat) a člověk bude chtít žít déle, existuje ještě jedna krajní možnost – kryoprezervace. Velmi zjednodušeně se dá popsat jako zamrazení člověka s nadějí, že se v budoucnu vyvinou technologie umožňující takové lidi znovu oživit.
V současné době lze kryoprezervaci provést až po klinické smrti, kdy jsou pacienti legálně mrtví. Existuje několik organizací jako Alcor, Cryonics Institute nebo v Evropě Tomorrow Bio, které již v současnosti fungují a mají stovky „pacientů“, kteří byli po smrti zmraženi, a přes tisíc lidí se rozhodlo k podstoupení tohoto procesu v budoucnu. Procedura je ideálně prováděna co nejdříve po smrti.
Ke kryoprezervaci je důležité říct, že alespoň podle současné vědy a technologií není možné přivést takto zmražené lidi zpět k životu, a tudíž se na ni v konzervativních odborných kruzích nahlíží spíše jako na pseudovědu. Ale i v této oblasti se v nedávné době učinily obrovské pokroky a vypadá to, že se tato možnost začíná brát více vážně a seriózně studovat. Důkazem toho je i nedávné oznámení nové společnosti Cradle spoluzaložené jednou z pionýrek longevity Laurou Demingovou s investicí 48 milionů dolarů. Zastánci věří, že je kryoprezervace pořád větší šancí na budoucí rejuvenaci než nedělat vůbec nic a že by se během několika desítek nebo stovek let mohly vyvinout takové technologie, které by přivedení takto zmražených lidí zpět k životu umožnily.
Závěr
Nakonec je dobré znovu připomenout, že většina potenciálně prospěšných látek a experimentálních terapií je teprve v začátcích klinických testů na lidech (pokud vůbec), takže je potřeba být ostražitý vůči anekdotálním výsledkům. Zatím těžko bude existovat nějaký zaručený recept. To ale není překážka pro mnoho lidi, kteří mají zájem žít dlouho a už teď zkouší různé přístupy, jak toho dosáhnout. Do velké míry si tito lidé skládají obrázek z různých více či méně kvalitních studií, ve kterých byl pozorován nějaký žádoucí efekt na určitou známku stárnutí u lidí nebo prodloužení života u myší či jiných organismů. K tomu se váže fakt, že naprostá většina studií se zabývá efektem jedné specifické látky, diety, terapie nebo aktivity na nějaký ukazatel, a tudíž bylo doposud velmi těžké odvozovat výsledný kumulativní efekt na délku života, protože to se na lidské délce života samozřejmě těžko testuje. Tomu nepomáhal ani fakt, že samotné měření různých biomarkerů stárnutí a biologického věku nebylo dlouhou dobu moc spolehlivé.
To by se ale naštěstí mělo brzy změnit, a to hlavně díky nedávným objevům, jak poměrně přesně měřit „biologický věk“ (anglicky také „aging clocks“). Toto zlepšení je možné především díky rozvoji technologií – například díky rapidnímu zrychlení a zlevnění genetického sekvencování, digitalizaci zdravotnictví a z toho plynoucího množství dat umožňujících tzv. big data analýzy, použití strojového učení apod. To vše umožňuje lépe porozumět mechanismům stárnutí. Biologický věk je důležitý v kontextu teorie stárnutí vysvětlené v předchozím článku. Ta je založena na popisu známek stárnutí neboli nahromaděného buněčného poškození. Nové postupy testování biologického věku s tím velmi souvisejí, protože se zakládají na podobném přístupu, a zjednodušeně by se dalo říct, že v podstatě přímo či nepřímo měří určité známky stárnutí. Díky tomu se otevírá mnoho cest, jak tento nový druh dat využít k celkovému zlepšení zdravotnického průmyslu (od přesunu k holistickému, personalizovanému a preventivnímu přístupu přes generování syntetických dat a predikce výsledků klinických testů až po predikci úmrtnosti).