Hlasy pro naši svobodu a autonomii: Zastánci důstojného odchodu

28.10.2024 -deen

Asistované sebeusmrcení a eutanazie. Dvě možnosti dobrovolného odchodu ze světa, které pro jedny představují akt lidskosti a pro jiné nebezpečné hraní si s morálkou a etikou. Proč je tento akt, který nabízí člověku svobodu rozhodnout o své vlastní smrti, tak kontroverzní? A jak se k tomu staví ti, kteří jsou ochotni pozvednout hlas ve jménu svobody a autonomie?

Debaty o právech na asistovanou smrt v České republice pomalu, ale jistě získávají na síle. Přesto zůstává tato problematika ve společnosti tabuizována. Realita je však jiná – příběhy lidí, kteří čelí nesnesitelné bolesti a beznaději, slyšíme každý den. Tito lidé nežádají smrt, spíše žebrají o důstojnost. Jak dlouho budeme jejich prosby přehlížet? Jak dlouho to bude ještě trvat, než si společnost uvědomí, že rozhodování o vlastní smrti má pro civilizovanou společnost zásadní význam?

Podívejme se na situaci očima obyčejného člověka. Představme si, že jste celý život pracovali, starali se o svou rodinu, milovali, bojovali a nakonec vás postihla nemoc, která vám vezme vše, co z vás dělalo lidskou bytost. Své tělo už neovládáte, bolest je stálým společníkem a každý nový den vás naplňuje strachem a utrpením místo radosti ze života. V tu chvíli nastává zásadní otázka: Měli bychom mít právo na rozhodnutí, kdy nastane náš čas odejít?

Naše životy jsou utvářeny na základě našich rozhodnutí a voleb – od těch malých, každodenních, až po ty zásadní, které vytváří naše životní cesty a definují naši existenci. Co když je nám ale upřena ta nejintimnější a nejkonečnější volba, která určí způsob našeho odchodu ze světa? Může být společnost skutečně svobodná, pokud nedovolí jednotlivci rozhodnout o svém konci? Když se zamyslíme nad tím, jak hodnotíme lidskou důstojnost, neměli bychom se ptát jen na to, jak bychom měli žít, ale také na to, jak bychom měli umírat. Ne každý se chce podobnými úvahami zabývat. Ale proč v nich bránit těm lidem, pro které jsou důležité? Možná je skutečnou zkouškou lidskosti schopnost přijmout, že někdy je největším aktem lásky dát druhému svobodu odejít.

Hlas prezidenta České republiky jako hlavy státu

Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Prezident České republiky Petr Pavel tuto otázku nezodpověděl jako politik, ale jako člověk, který cítí potřebu řešit důležité lidské otázky. Veřejně vyjádřil svou podporu asistovanému sebeusmrcení za přísných legislativních podmínek, aby lidé, kteří trpí a nemají naději na zlepšení, mohli odejít s důstojností. V jeho slovech se skrývá apel na lidskost a na pochopení toho, co to znamená žít ve stínu neodvratného konce.

„Lidé by měli mít možnost důstojně odejít, když jejich utrpení již nelze zmírnit a neexistuje naděje na zlepšení,“ řekl Petr Pavel v roce 2023 pro server iDnes. Jeho slova se nesou jako ozvěna mnohých, kteří věří, že lidský život by měl mít kvalitu až do svého konce. To je hlas, který by mohl mít zásadní vliv na rozhodování o možném zavedení možnosti dobrovolného odchodu ze světa. Prezident nepodpořil eutanazii jako jednoduché řešení, ale jako jasnou odpověď na složitou otázku důstojnosti lidského života.

Prezident Pavel svým postojem ukazuje, že pravá role lídra nespočívá jen v řízení národa, ale také v tom, jak se postaví k těm nejtěžším humanistickým otázkám. Jeho podpora práva na důstojný odchod není jen politickým gestem, ale výrazem pochopení pro utrpení těch, kteří již nemají naději.

Hlas lékaře jako svědka lidského utrpení

Foto: Tomáš Štec, Own work / CC BY-SA 4.0

Mezi těmi, kteří dennodenně vidí bolest a bezmoc svých pacientů, je i známý kardiochirurg MUDr. Jan Pirk. Jako jeden z dlouhodobých zastánců asistovaného sebeusmrcení upozorňuje na fakt, že moderní medicína sice dokáže prodloužit život, ale otázka jeho kvality je často opomíjena. Jakou cenu má lidský život, když je již pouze spojen s bolestí a postupnou degradací?

Jan Pirk několikrát zdůraznil, že rozhodnutí o vlastním konci by mělo být osobním právem každého z nás. „Pokud je pacient v terminálním stadiu nevyléčitelné nemoci a jeho život je naplněn utrpením, měl by mít právo rozhodnout se o svém vlastním konci,“ řekl Jan Pirk v roce 2022 pro Český rozhlas. Jeho pohled na etiku v medicíně upozorňuje na to, že prodloužení života za každou cenu nemusí být vždy tím nejhumánnějším možným řešením.

MUDr. Jan Pirk se nás svým postojem nutí zamyslet nad tím, zda skutečná podstata medicíny spočívá jen v udržování života, nebo také v respektu k jeho kvalitě a důstojnosti. Prodloužit život je úspěch, ale zachovat utrpení je selhání. Možná je největším aktem lidskosti uznat, že někdy je nejlepším řešením nechat samotného člověka rozhodnout, kdy nastal jeho čas odejít. A právě v této volbě se může odrážet pravý smysl medicíny – nejen léčit, ale také naslouchat.

Hlas kulturní osobnosti jako svědomí společnosti

Foto: Profimedia.cz | Informace: Profimedia.cz

Je překvapivé, jak často právě umělci bývají nositeli morálních otázek ve společnosti. Herečka Hana Maciuchová, která se během svého života nebála otevřeně vyjádřit k citlivým tématům, podpořila právo na důstojný odchod opakovaně. Podle ní by měla být společnost schopna přijmout fakt, že život má své přirozené hranice, a měla by lidem umožnit dobrovolně odejít.

„Každý z nás by měl mít možnost rozhodnout, kdy nastal čas odejít, zvlášť pokud náš život již není životem, ale pouhým utrpením,“ řekla Hana Maciuchová v roce 2020 pro Reflex. Její slova rezonují nejen v kulturním prostoru, ale především v srdcích všech lidí, kteří usilují o zavedení možnosti svobodné volby na konci své cesty. Hana Maciuchová už mezi námi není, zemřela po dlouhé a těžké nemoci v Olomouci ve věku 75 let. Příčinou úmrtí byla rakovina slinivky. Sama si prošla těžkou nemocí a nám svou podporou práva na důstojný odchod zanechala jasnou morální výzvu.

Obyčejní lidé – hlasy těch, kteří trpí v tichu

Diskuze o asistovaném sebeusmrcení se často odehrávají v médiích, mezi politiky a odborníky. Skutečnými protagonisty této debaty však nejsou oni, ale obyčejní lidé, jejichž hlasy zůstávají nevyslyšeny. Mnoho lidí žije své poslední dny v bolestech, bez naděje na zlepšení, bez možnosti důstojného odchodu, v sterilních pokojích léčeben a nemocnic.

Podpora eutanazie a asistovaného sebeusmrcení není pouze politickým nebo filozofickým tématem. Je to otázka základní lidské svobody. Každý člověk by měl mít právo se rozhodnout, kdy a jak jeho život skončí, pokud všechny ostatní možnosti byly již vyčerpány. Žádná společnost by neměla stát mezi člověkem a jeho právem na svobodné rozhodnutí o vlastním konci.

Hlasy pro budoucnost

Podpora veřejně známých osobností, lékařů a kulturních ikon má klíčový význam pro to, aby se téma dobrovolné smrti dostalo do popředí. Tito lidé svými slovy a činy dávají odvahu těm, kteří se bojí, že jejich hlas nebude slyšet. Debata o eutanazii a asistovaném sebeusmrcení by neměla být vedena pouze v akademických či politických kruzích – měla by patřit každému, kdo čelí konci svého života.

Je důležité, aby se česká společnost začala seriózně zabývat otázkami práva na asistovanou smrt. Každý hlas, ať už pochází od prezidenta, lékaře, umělce, nebo obyčejného občana, má sílu proměnit svět kolem nás a přinést změnu, která bude podporovat svobodu a autonomii jednotlivce. V srdci každé společnosti by měl být soucit a respekt, nikoliv odmítání práva na důstojný konec a přehlížení přání lidi, kteří trpí.

Další hlasy, které se budou ozývat

Aby tato debata pokračovala a vedla k dlouhodobým změnám, je třeba získat více hlasů z různých oblastí naší společnosti. Smrtelník bude pokračovat ve své misi oslovovat veřejně známé osobnosti a odborníky, kteří jsou ochotni se k této otázce vyjádřit. Názor české společnosti se pomalu posouvá směrem k tomu, aby právo na důstojný odchod bylo uznáno za akt lidskosti, a bylo tak možná časem uzákoněno i v naší legislativě. Jak se říká, naděje umírá poslední.

Foto na titulku
Prezident Petr Pavel foto: Ludvík Hradilek, Deník N,
MUDr. Jan Pirk http://www.ibestof.cz/ foto: Honza Kvarda
Hana Maciuchová foto: web CNN Prima NEWS