Celosvětovou pozornost médií nedávno přitáhl případ ve Švýcarsku, kdy byla k dobrovolnému odchodu ze světa využita úřady neschválená kapsle Sarco. Otevřela znovu nejen debatu o etice asistované sebevraždy, ale také o tomto stroji, který vůbec poprvé pomohl člověku s usmrcením. O co vlastně šlo? Sarco Pod, futuristická kapsle navržená australským doktorem Philipem Nitschkem, umožňuje důstojné a autonomní ukončení života. Je vyrobena pomocí 3D tisku a člověka ležícího uvnitř provede procesem bezbolestné smrti po zodpovězení série otázek a aktivaci tlačítka, které do vnitřního prostoru vpustí dusík. Philip Nitschke se pokoušel kapsli zavést do běžného používání ve Švýcarsku, kde je od roku 1942 legální asistovaná sebevražda, tedy ukončení života výhradně člověkem samotným a pod dohledem lékaře. Ovšem do dnešního dne Sarco Pod nedostal od úřadů povolení, protože při samotném ukončování života není přítomen lékař a proces je víceméně technickou záležitostí.
Přesto byla letos v září kapsle použita u lesní chaty ve švýcarském Merishausenu Američankou, která se rozhodla dobrovolně ukončit svůj život. Čtyřiašedesátiletá žena údajně trpěla nevyléčitelnou nemocí a bolestmi, což výrazně snižovalo kvalitu jejího života. Jelikož využití kapsle Sarco nebylo v souladu se švýcarskými zákony, věc se dostala do hledáčku policie a v souvislosti se sebevraždou ženy bylo zatčeno několik osob.
Zastánci argumentují, že Sarco poskytuje důstojnou a kontrolovanou možnost pro ty, kteří trpí nesnesitelným utrpením a chtějí ukončit svůj život ve svých vlastních podmínkách a na místě, které si vybrali.
Tento incident vyvolává debatu o etických, právních a společenských otázkách spojených s asistovanou sebevraždou a použitím zařízení jako je Sarco Pod. Možná mnohem důležitější se jeví téma skrývající se za kapslí jako takovou. Za kapslí jako schránkou, pomocí níž člověk odchází ze života. Ač nám první použití této technologie může připomínat zhmotněnou budoucnost tím, že se naplňují určité vize známé ze sci-fi filmů, při bližším zkoumání se obnažuje silná symbolika, která je po staletí předmětem lidských úvah o smrti a životě. Uzavírání člověka do kapsle či nádoby má v kultuře smrti nepřehlédnutelnou tradici. Tento metaforický akt se objevuje v různých podobách napříč civilizacemi a reflektuje kulturní pojetí života, smrti a přechodu mezi nimi a je opředen mnoha představami. Pojďme se v krátkosti podívat na to, jak se tento koncept vyvíjel od starověkých pohřebních rituálů přes science fiction až po moderní technologie jako je Sarco Pod.
Nádoby v pohřebních rituálech
V mnoha kulturách byla a stále je nádoba nedílnou součástí pohřebních zvyků. Tyto objekty měly nejen praktickou funkci, ale plnily také symbolický význam. V egyptské civilizaci byly sarkofágy důležitou součástí pohřbívání. Mumifikovaná těla byla uložena do bohatě zdobených sarkofágů, které měly za úkol chránit tělo, ale také umožnit duši bezpečný přechod do posmrtného života. Hieroglyfy a symboly na sarkofázích často zobrazovaly bohy a ochranná zaklínadla, čímž Egypťané reflektovali víru v život po smrti a potřebu zachovat tělo pro duši.
Naopak zdobení na pohřebních nádobách v asijských kulturách mělo zajistit spojení s rodinou zemřelého a zajištění štěstí a ochrany pro zbývající členy. V Číně tento zvyk vychází z konfuciánské úcty k předkům a důležitosti rodinných vazeb. V Japonsku, v souladu s buddhistickou tradicí, je tělo kremováno a popel je uložen do urny, která je umístěna v rodinné hrobce. Tím je zdůrazněna cyklická povaha života a smrti v buddhistické filozofii.
Symbolicky jsou pohřební nádoby prostředkem pro cestu do posmrtného života nebo jiné existence.
Spalování těl formou kremace a ukládání popela do urny bylo běžnou praxí v antickém Řecku a Římě. V návaznosti na víru v posmrtný život byly tyto urny často zdobeny mytologickými motivy a scénami z života. V pozdně antické společnosti se také zrodil kult relikvií, tedy uctívání ostatků nebo nádob s ostatky zemřelých. V důsledku toho se napříč Evropou a Středomořím začínají množit světci, fungující jako prostředníci mezi nebem a zemí, skrze něž je možné oslovit Boha.
S rozmachem křesťanství v Evropě přicházejí rakve s křížem jako zdobným symbolem. Rakev je spojována s ochranou těla zemřelého do doby vzkříšení a zároveň je brána jako symbol důstojnosti a úcty k zemřelému. Kříž pak reflektuje víru ve spasení a posmrtný život, kde duše a tělo budou opět sjednoceny. V některých afrických kulturách jsou zemřelí pohřbíváni v takzvaných „fantasy coffins“ – rakvích ve tvaru objektů reprezentujících jejich život nebo povolání, jako jsou letadla, ryby nebo automobily. Tento zvyk odráží víru v posmrtný život, kde tvar rakve symbolizuje pro zemřelého pokračování v jeho činnosti nebo zdůrazňuje význam jeho individuality a statusu.
Pokud bychom tedy hledali společné jmenovatele významu pohřebních nádob a kapslí v jednotlivých kulturách, z hlediska základní funkčnosti slouží k ochraně těla před fyzickým poškozením a duchovními hrozbami. Symbolicky pak jsou prostředkem pro cestu do posmrtného života nebo jiné existence. Zdobení a tvary pak této přechodové cestě napomáhají nebo pro budoucí generace zachovávají informace o životě zemřelého.
Kapsle v science fiction
Kapsle jsou nedílnou součástí světa science fiction, který se jako svébytný žánr často pokouší predikovat život v budoucnosti nebo mimo náš svět. Kapsle zde získávají nové významy a funkce, většinou pomáhají člověku překonat čas, stárnutí, dimenze nebo jsou nedílnou součástí věčné cesty vesmírem. Například ve slavném filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea (1968) jsou astronauti uloženi v hibernačních kapslích během cesty k Jupiteru. Obecně je hibernační spánek nebo kryospánek (anglicky hypersleep) často využívaný prvek science fiction literatury a filmu. Umožňuje postavám absolvovat dlouhé vesmírné výpravy tím, že jsou uvedeni do stavu hluboké hibernace v uzavřených kapslích. Během tohoto stavu se výrazně zpomalí nebo zastaví proces stárnutí a tělesné funkce jsou minimalizované. To eliminuje potřebu potravy, vody a kyslíku, což je důležité pro dlouhodobé vesmírné mise, které by jinak nebyly pro lidskou posádku možné. Ve filmu Vetřelec (1979) je posádka lodi Nostromo uložena do hyper-spánkových kapslí během cesty zpět na Zemi (spoiler: tam se nakonec nedostanou). Podobně ve filmu Interstellar (2014) využívají astronauti hibernační spánek k překonání cestování mezi hvězdnými systémy při hledání nového domova pro lidstvo. Ve sci-fi se také setkáváme s únikovými kapslemi nebo moduly, které bývají standardní součástí hvězdných lodí a jsou připravené zachránit posádku před nebezpečím.
Obecně pak kapsle v žánru sci-fi symbolizují překonání fyzických omezení našich těl a prostředek k překonávání obrovské vzdálenosti na cestě k jiným světům. Zároveň odrážejí hlubší filozofické otázky o povaze času, existence a toho, co znamená být člověkem v nekonečném vesmíru. Tato symbolika také rezonuje s historickými praktikami uzavírání člověka do nádob nebo sarkofágů, které jsme zmínili dříve. Stejně jako starověké kultury používaly nádoby k ochraně a přechodu do posmrtného života, kapsle poskytují ochranu a umožňují přechod mezi světy či stavy bytí.
Sarco: futuristická kapsle s etickými výzvami
Pokud se vrátíme k tématu kapsle Sarco, určitě by se našla spousta lidí se světonázorem, že spojení kapsle a kontrolované smrti je nápad převzatý ze seriálu Futurama (jako spousta dalších věcí). Tvůrci tam už před více jak 20 lety vyobrazili budky sebevrahů Stop’n‘Drop, které se v roce 3000 nacházejí téměř na každé ulici. Vypadají zhruba jako telefonní budky a jsou ukázkou lehkého přístupu ke smrti v 31. století. Sebevražda obvykle stojí 25 centů a je možné si zvolit mezi dvěma způsoby smrti: rychlé a bezbolestné, nebo pomalé a strašné.
Sacro Pod je však výsledkem dlouholeté práce Philipa Nitschkeho, přezdívaného Doktor Smrt, nikoliv jeho jednorázovým nápadem. Už v roce 1996 se Nitschke stal prvním lékařem na světě, který umírajícímu podal dobrovolnou, legální smrtící injekci, a to v rámci australského Zákona o právech nevyléčitelně nemocných z roku 1995. Tento zákon byl nakonec v roce 1997 australským parlamentem zrušen. Ve stejném roce založil Nitschke Nadaci pro výzkum dobrovolné eutanazie, dnes známou jako Exit International a přesídlil do Nizozemska.
Spojení AI a zařízení jako Sarco však přináší řadu otázek.
Počátky propojování kontrolovaného odchodu ze světa a technologie lze u Nitschkeho datovat do roku 2008, kdy vynalezl zařízení pro eutanazii: plastový vak pro sebevraždu připojený plastovou hadicí k nádobě s dusíkem. Principem tohoto zařízení je deprivace kyslíku vedoucí k hypoxii, asfyxii a smrti. V roce 2012 byla organizace Dr. Nitschkeho oslovena s žádostí o technologii, která by pomohla muži trpícímu syndromem uzamčení, což je úplná paralýza všech svalů kromě těch ovládajících pohyby očí. V roce 2017 Dr. Nitschke vynalezl 3D tištěnou kapsli nazvanou Sarco; název je zkráceným tvarem slova sarkofág. „Koncept kapsle, která by mohla způsobit rychlý pokles hladiny kyslíku při udržení nízké hladiny CO2 (podmínky pro klidnou, dokonce euforickou smrt), byl základem pro Sarco,“ píše se na stránkách Exit International.
Sarco je navrženo tak, aby bylo esteticky přitažlivé a přenosné, a uživateli tak umožnilo zvolit si místo svého odchodu. Technologie také zahrnuje prvky AI, které mají zajistit, že rozhodnutí je informované a dobrovolné a před samotným aktem musí uživatel absolvovat test způsobilosti. Spojení AI a zařízení jako Sarco však přináší řadu otázek. Může technologie skutečně nahradit lidský úsudek a empatii v tak citlivé oblasti, jakou je podvolení se k vlastní smrti? Kde je hranice mezi podporou autonomie jednotlivce a ochranou zranitelných osob před unáhlenými rozhodnutími?
Kritici poukazují na riziko možné zneužití technologie. Existuje totiž obava, že by zařízení mohlo být použito impulzivně nebo pod tlakem. Zastánci naopak argumentují, že Sarco poskytuje důstojnou a kontrolovanou možnost pro ty, kteří trpí nesnesitelným utrpením a chtějí ukončit svůj život ve svých vlastních podmínkách a na místě, které si vybrali.
Případ Sarco a rostoucí role AI ve zdravotnictví, o níž jsme referovali také v článku o Rayi Kurzweilovi, nás jako společnost znovu nutí promýšlet naše postoje k životu, smrti a autonomii, a vést tuto diskuzi na úrovni veřejnosti, lékařských kruhů i zákonodárců. Že nám technologie dokáže nabídnout nástroje, které mohou zlepšit kvalitu života, ale také umírání je po prvním nelegálním použití Sarco Podu také důležitým bodem v celé diskuzi.
Foto na titulu: Exit International
Zdroje
Colman, Penny. 1997. Corpses, Coffins, and Crypts: A History of Burial. Henry Holt Books for Young Readers. ISBN 978-0805050660
Černocká, J., Foletti, I., Palladino A. a Šimová, K. a Mendoza L. 2023. Smrtí smrt překonat – Relikvie a jejich moc ve středověku. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-280-0402-6.
De Witte, M. 2003. Money and Death: Funeral Business in Asante, Ghana. Africa: Journal of the International African Institute, 73(4), 531-559.
Heaven, Will D. 2022. The messy morality of letting AI make life-and-death decisions. MIT Technology Review. 13-10-2022. https://www.technologyreview.com/2022/10/13/1060945/artificial-intelligence-life-death-decisions-hard-choices/
Hypersleep Pod. Interstellar Wiki. https://interstellarfilm.fandom.com/wiki/Hypersleep_Pod
Kershaw, P. 2015. Frozen in Time: Hypersleep in Science Fiction. Journal of Science Fiction Studies, 42(2), 245-260.
Kochan, Piotr. 2022. Omicron, Sarco pod, controversial topics, transplants and new technologies. World Journal of Medical Images, Videos and Cases, 7, 83-90. https://wjomi.com/editorial14.pdf
Morris, Ian. (1992). Death-Ritual and Social Structure in Classical Antiquity. Cambridge University Press. ISBN 9780511611728
Sarco. Exit International. https://www.exitinternational.net/sarco/
Taylor, John H. 2001. Death and the Afterlife in Ancient Egypt. University of Chicago Press. ISBN 9780226791647
Zadražilová, Jitka. 2024. Ve Švýcarsku vyzkoušeli k eutanazii kapsli Sarco a zatýkalo se. Novinky.cz. 24-9-2024. https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-ve-svycarsku-vyzkouseli-k-eutanazii-kapsli-sarco-a-zatykalo-se-40490313