Je rok 1854 a v odlehlém anglickém městečku Down sedí muž u psacího stolu a listuje ručně vázaným sešitem, do něhož si již několik let zapisuje své poznámky o pozorování přírody. Jmenuje se Charles Darwin, a to, co se chystá dokončit, později změní způsob, jakým lidé sami o sobě uvažují. Jeho teorie přírodního výběru, která se o 5 let později stane základem jeho přelomové knihy O původu druhů, přinese důsledky, které budou sahat daleko za hranice jeho vlastní doby. Podaří se mu totiž položit základy evoluční biologie a zbořit náboženský mýtus, že veškerý život na Zemi stvořil Bůh.
Když Darwin psal o evoluci, šlo v podstatě o klíč k pochopení nejen minulosti, ale i možné budoucnosti lidstva. Tušil, že jeho práce může mít dlouhodobý vliv na vědecké myšlení, na to, jak lidé chápou svůj původ, a dokonce i na to, jak o sobě mohou uvažovat dopředu.
I dnes, o 160 let později, si studentky a studenti biologie mohou pokládat otázku, jak a jestli Darwinovy myšlenky stále ovlivňují současnou vědu, medicínu, a dokonce i ekologii a zda jeho dílo pomáhá vědcům pochopit důležitost ochrany přírody a biodiverzity. Mezitím se však Darwinova teorie evoluce stala jedním ze zdrojů pro longtermismus, myšlenkový směr, o němž jste možná ještě neslyšeli, přitom jde o jednu z vlivných ideologií současnosti. Co je longtermismus a jak se týká smrti nebo ještě lépe nesmrtelnosti?
Dlouhodobé blaho lidstva
Filozofický přístup, který se soustředí na dlouhodobé dopady našich rozhodnutí na budoucí generace je obecně označován jako longtermismus. Podstatou je myšlenka, že bychom měli v činech zohledňovat pozitivní ovlivňování dlouhodobé budoucnosti lidstva, která nastane za stovky, tisíce, nebo dokonce miliony let.
Kořeny této ideologie lze nalézt v hnutí efektivního altruismu (EA) založeném filozofy z Oxfordské univerzity Toby Ordem a Williamem MacAskilllem přibližně před deseti lety. EA je založen na myšlence využívat zdroje k maximalizaci pozitivního dopadu pro svět a soustředit úsilí tam, kde může přinést největší dobro a výsledky. Na počátku se EA zaměřoval na globální zdraví, boj proti chudobě na globálním Jihu a na zlepšení životních podmínek zvířat ve velkochovech. V roce 2022 se EA dostalo na obálku časopisu Time, protože se stalo vlivným hnutím, které k sobě začalo přitahovat mnoho organizací, bohatých filantropů a technologických lídrů, jako jsou spoluzakladatel Facebooku Dustin Moskovitz nebo Sam Bankman-Fried, zakladatel zkrachovalé kryptoměnové burzy FTX, nyní odsouzený za podvod, praní špinavých peněz a porušení finančních předpisů k 25 letům vězení, kteří poskytli významné dary a prostředky.
Longtermismus se z tohoto hnutí vyvinul jako specifický směr, který zdůrazňuje potřebu zaměřit se na hrozby, jež by mohly ohrozit existenci lidské civilizace. Důležité je, aby byl naplněn náš potenciál jako lidského druhu, který sám o sobě přesahuje potenciál každého jednotlivého člověka. Varující pro nás mají být především existenční rizika, jako například neřízená umělá inteligence, smrtící patogeny a další katastrofy předznamenávající možný konec lidského druhu. Tento přístup je úzce spojen s etikou a filozofií, zvláště s utilitarismem, který se snaží maximalizovat celkové štěstí nebo dobro.
Hlavní aktéři tohoto směru, jako jsou Nick Bostrom z Future of Humanity Institute při Oxfordské univezitě, se domnívají, že lidská civilizace je na křižovatce a že je nutné přijmout zásadní opatření, abychom se vyhnuli sebezničení a dosáhli „skvělého“ budoucího vývoje, který zahrnuje kolonizaci dalších planet a zajištění životů miliard lidí po další staletí.
Jedním z podkladů pro longtermisty se stala MacAskillova kniha What We Owe the Future (Co dlužíme budoucnosti), v níž poukazuje na to, že bychom měli morální okruh dobra ještě více rozšířit: pokud nám záleží na lidech vzdálených tisíce kilometrů, mělo by nám záležet i na lidech vzdálených tisíce, nebo dokonce miliony let v budoucnosti. Na základě analýzy rizik spojených se změnou klimatu, nebezpečnými viry, jadernými zbraněmi a pokročilou umělou inteligencí dospěl MacAskill k přesvědčení, že žijeme v klíčovém okamžiku lidských dějin, kdy osud světa významně závisí na rozhodnutích, která učiníme během našich životů.
Postupně tato ideologie začala být kritizována za to, že díky poskytnutým financím je těsně spjata s mocenskými strukturami, které ji začaly považovat za způsob, jak maximalizovat svůj vliv na budoucnost
Dalším základem pro kontext vývoje teorií o dlouhodobých rizicích se stala kniha Toma Moynihamana nazvaná X-Risk. Moynihan v ní zkoumá koncept existenciálních rizik, která mohou ohrozit budoucnost lidstva, a ukazuje, jak se myšlenky vědců a filozofů, jako Charles Darwin, Immanuel Kant nebo Thomas Huxley, staly základem pro moderní diskuze o přežití lidstva. Darwinovy teorie evoluce, Kantova etika a Huxleyho příspěvky k vědeckému myšlení přispěly k formování rámců, které dnes ovlivňují naše chápání dlouhodobých hrozeb a odpovědnosti. Moynihan zdůrazňuje, že porozumění těmto rizikům a jejich prevenci je zásadní pro ochranu budoucích generací, což reflektuje širší trend, kdy vědecké a filozofické myšlenky ovlivňují současné debaty o dlouhodobé odpovědnosti.
Celkově je to tedy větší myšlenka, než když stojíte v supermarketu u regálu a bádáte, jestli koupí mléka podpoříte biofarmáře, a je to dalece vzdálené také od debaty nad Green Dealem nebo hádek o tom, jestli je lepší, když jezdíme auty na spalovací, nebo elektrický motor. V případě longtermismu jde o mnohem větší úkoly a je naprosto v pořádku, že se na obecné úrovni takové cenné úvahy objevují a někdo se potenciálními budoucími riziky vůbec zabývá. V poslední době však začala sílit kritika na adresu stoupenců longtermismu, často mířící přímo z akademických kruhů a od lidí, kteří tyto myšlenky sami propagovali. Proč?
Hnutí pro elity?
Směr s původně dobrými úmysly začal být infikován vizemi technologických miliardářů ze Silicon Valley. Mezi donátory patří například Elon Musk, spoluzakladatel Paypalu Peter Thiel, spoluzakladatel Skype Jaan Tallinn nebo Vitalik Buterin, hlavní tvář kryptoměny Ethereum. Ačkoli tedy longtermismus může působit jako vznešený cíl, postupně tato ideologie začala být kritizována za to, že díky poskytnutým financím je těsně spjata s mocenskými strukturami, které ji začaly považovat za způsob, jak maximalizovat svůj vliv na budoucnost. Rozhodování o budoucích prioritách a směřování toku investic tak najednou drží v rukou elitní skupina lidí s přístupem k velkým technologickým a finančním zdrojům. To začalo vyvolávat etické otázky ohledně rovnosti a spravedlnosti, kdy se zdroje mohou soustředit na projekty s nejistými výsledky spjatými s těmito elitami, zatímco zdroje pro okamžité potřeby světa se dostávají na druhou kolej. Objevily se spekulace, že kvůli rostoucím obavám z financování a etických problémů mohl být uzavřen výše zmíněný Future of Humanity Institute při Oxfordské univerzitě. Kritici předtím veřejně namítali, že instituce byla příliš závislá na donorech z technologického průmyslu, což vedlo k obavám z možného ovlivňování výzkumných priorit ve prospěch soukromých zájmů, univerzita však tyto hypotézy nepotvrdila.
Longtermismus je také úzce spjat s tématem nesmrtelnosti, skrze myšlenky transhumanismu, které reflektují snahy o zlepšení a překonání lidských omezení prostřednictvím technologie
Například americká filozofka Alice Craryová kritizovala longtermismistické tendence ve smyslu, že namísto toho, aby se usilovalo o skutečnou změnu současných socioekonomických systémů, které jsou zodpovědné za mnohé problémy světa, a tím jsme směřovali k lepším zítřkům, longtermisté často tyto systémy obhajují a udržují. Tento přístup pak vede k tomu, že se bohatí a mocní jedinci stávají „zachránci“ lidstva, aniž by si uvědomovali nebo přiznali svou spoluodpovědnost za problémy, které longtermismus údajně chce řešit.
V součtu se proti longtermismu argumentovalo odváděním pozornosti od současných globálních problémů. Namísto toho jsou upřednostnostňovány abstraktní a hypotetické hrozby, jako je maximalizace celkového blahobytu v průběhu tisíciletí skrze investice do technologií a výzkumu, a ignorování hledání řešení na naléhavé věci, jako je například nedostatek přístupu k základním životním potřebám, vzdělání a zdravotní péči v současnosti. Tím se podceňují problémy, které dnes způsobují utrpení milionům lidí v oblastech světa zasažených špatnými životními nebo přírodními podmínkami.
Existuje i tvrdá kritika od Émila P. Torrese, který nejprve vydal knihu podporující longtermismus, aby o čtyři roky později prohlásil, že tento světonázor je dost možná nejnebezpečnějším sekulárním systémem víry v současném světě. „Proč si myslím, že je tato ideologie tak nebezpečná? Stručná odpověď zní, že vyzdvihování naplnění předpokládaného potenciálu lidstva nad vše ostatní by mohlo netriviálně zvýšit pravděpodobnost, že skuteční lidé – ti, kteří žijí dnes a v blízké budoucnosti – utrpí extrémní škody, dokonce i smrt.“ Nutno dodat, že kritika od Torrese na adresu longtermismu bývá leckdy tendenční, přehnaná a měla by se brát s určitou rezervou. Celkově se zastánci i odpůrci longtermismu nakonec zacyklují do nekonečné spirály argumentů pro a proti tomuto myšlenkovému směru.
Nesmrtelnost na scéně
Z pohledu života a smrti je však důležité zmínit, že longtermismus je také úzce spjat s tématem nesmrtelnosti, skrze myšlenky transhumanismu, které reflektují snahy o zlepšení a překonání lidských omezení prostřednictvím technologie. Úvahy o tom, že bychom měli uvažovat o lidské nesmrtelnosti, vychází z přesvědčení, že zajištění dlouhověkosti nebo nesmrtelnosti jednotlivců by mohlo významně posílit schopnost lidstva přežít a plnit své poslání ve vzdálené budoucnosti.
Lidskou posedlost tématem nesmrtelnosti rozebral izraelský historik a filozof Yuval Noah Harari ve svém bestselleru Homo Deus: Stručná historie zítřka. Harari uvádí, že jedním z hlavních cílů moderní vědy a technologických organizací je právě překonání smrti a dosažení nesmrtelnosti. V knize píše o tom, jak se v průběhu dějin smrt vnímala jako nevyhnutelný osud, zatímco v současnosti ji mnozí vědci a inženýři považují za technický problém, který by mohl být vyřešen prostřednictvím pokročilých technologií, jako jsou genetické inženýrství, nanotechnologie nebo umělá inteligence. Tato posedlost nesmrtelností, kterou Harari nazývá „humanistickým projektem“, je v podstatě zaměřena na prodloužení života, zlepšení lidského zdraví a nakonec i na úplné odstranění smrti. Harari také poukazuje na to, že snaha o nesmrtelnost může mít hluboké etické, sociální a politické důsledky, a zmiňuje, že prodlužování života by se mohlo stát výsadou jen některých vrstev společnosti.
V těchto souvislostech bychom si tedy jako společnost měli pokládat otázky a zamyslet se nad tím, jaké jsou skutečné hodnoty, které bychom měli podporovat a předávat budoucím generacím. Tedy jestli je snaha o zajištění budoucnosti miliard lidí v řádu stovek či tisíců let skutečně tou nejdůležitější prioritou, respektive zda může být vůbec korunována úspěchem? Opravdu dokáže člověk plánovat takto svou budoucnost? Nemůže skončit toto sociálně-technologické inženýrství nezdarem, pokud ho plánuje jen okruh několika mozků, ale má ovlivnit celé lidstvo? Měli bychom upřednostňovat investice do technologií na prodlužování života, nebo spíše do zlepšení podmínek pro odcházení ze světa s klidem a respektem k jednotlivci? Je asi jasné, že posedlost nesmrtelností nezmizí, a tak bychom si měli také odpovědět na to, jak zajistit, aby technologický pokrok v oblasti dlouhověkosti nezanedbal základní hodnoty důstojného umírání. Jinými slovy, neměli bychom spíš věnovat pozornost kvalitě života v přítomnosti a tomu, jakým způsobem přispíváme k blahu svého okolí?
Foto na titulu: thdoubleu – Rainbow at Night, licence CC BY-SA 2.0.
Zdroje
Bajekal, Naina. 2022. Want to Do More Good? This Movement Might Have the Answer. Time. 10-8-2022. https://time.com/6204627/effective-altruism-longtermism-william-macaskill-interview/
Balwit, Avital. 2021. Response to Recent Criticism of Longtermism. Effective Altruism Forum. 21-12-2021. https://forum.effectivealtruism.org/posts/kageSSDLSMpuwkPKK/response-to-recent-criticisms-of-longtermism-1#Conclusion
Crary, Alice. 2023. The toxic ideology of longtermism. Radical Philosophy, 214, p. 49–57. https://www.radicalphilosophy.com/wp-content/uploads/2023/04/rp214_crary.pdf
Fritz, Yannick. 2023. Philosophy Against the Present: The Foundations and Critique of Longtermism. UMBAU. 11-05-2023. https://umbau.hfg-karlsruhe.de/posts/philosophy-against-the-present-the-foundations-and-critique-of-longtermism#_edn53
Harari, Yuval Noah. 2017. Homo Deus: Stručná historie zítřka. Praha: Leda. ISBN 978-80-7335-480-9.
Kemper, Jakko. 2024. Deep Time and Microtime: Anthropocene Temporalities and Silicon Valley’s Longtermist Scope. Theory, Culture & Society, 0(0). https://doi.org/10.1177/02632764241240662
Lewis-Kraus, Gideon. 2022. The Reluctant Prophet of Effective Altruism. The New Yorker. 8-8-2022. https://www.newyorker.com/magazine/2022/08/15/the-reluctant-prophet-of-effective-altruism
Moreno, Marina. 2022. Does longtermism depend on questionable forms of aggregation? Intergenerational Justice Review, 8(1), 13-23. https://doi.org/10.24357/igjr.8.1.996
Robins-Early, Nick. 2024. Oxford shuts down institute run by Elon Musk-backed philosopher. The Guardian. 20-4-2024. https://www.theguardian.com/technology/2024/apr/19/oxford-future-of-humanity-institute-closes
Samman, A., Schwarz, E., Cornea, C., Dunn, M., Heffernan, T., Kirsch, R. a Mendoza L. 2023. Death and Apocalypse in the Digital Megamachine. Käte Hamburger Centre for Apocalyptic and Post-Apocalyptic Studies (CAPAS), Heidelberg University. 16-3-2023. https://capas.pubpub.org/pub/tjg14qvy
Samuel, Sigal. 2022. Effective altruism’s most controversial idea. Vox. 6-9-2022. https://www.vox.com/future-perfect/23298870/effective-altruism-longtermism-will-macaskill-future
Schneider, Elena. 2022. How the newest megadonor wants to change Washington. Politico. 8-4-2022. https://www.politico.com/news/2022/08/04/democratic-megadonor-sam-bankman-fried-00049048
Torres, Émile P. 2021. Why longtermism is the world’s most dangerous secular credo. Aeon. 19-10-2021. https://aeon.co/essays/why-longtermism-is-the-worlds-most-dangerous-secular-credo