Ve dnech 21. – 22. února se v moravských Boskovicích konal Smrtfest 2025, tedy šestý ročník festivalu o smrti a umírání. Ačkoliv jsou záležitosti mortality všeho živého tématem, které rozhodně neláká většinovou veřejnost k bližšímu zkoumání, bádání a diskutování, v poslední době zažívá pohřební odvětví velkou a potřebnou renesanci.
Boskovické kulturní a komunitní centrum Prostor se na dva dny proměnilo v místo, kde se o smrti mluvilo. A hodně. Třebaže je to nepříjemné, dře to, občas se nedaří najít slova a občas to hodně bolí. S tím vším se ale počítá a od toho tu byli odborníci a přednášející, aby pomohli uvolnit řeč a nabídli ze svého úhlu pohledu zamyšlení, jak přistupovat k této nevyhnutelnosti s větší péčí a vědoměji.
Již šest let je tradicí zapálit na samém začátku festivalu v okně svíci, jejíž plamen návštěvníky provází po celou dobu jeho konání. Foto: Olga Path
Zajímavý je termín konání, který pro Smrtfest jeho organizátorky – Kristýna Šamšulová a Magda Zemánková ze spolku přírodního pohřebnictví Zesnu – zvolily. „Únor vnímáme jako čas, kdy můžeme uzavřít nedokončené věci a ještě na chvíli se ponořit do introspekce, než se energie promění v nové začátky – v příchod jara a zrození nového života. Nabízí tak prostor pro ztišení a zamyšlení, ale zároveň v sobě nese naději. A právě to je na něm to krásné,“ sdělila pořadatelka Magda.
Spolek Zesnu tvoří zakladatelky, které stojí i za Smrtfestem. Foto: Spolek Zesnu
Fakt je ten, že v období pozdního jara, kdy všechno kvete a pučí, a v létě, kdy plody dozrávají a příroda je v plné síle, myslí na smrt, loučení a zásvětí jen málokdo (pokud k tomu není okolnostmi či prací donucen) a lidé se aktivně věnují spíše sklizni a radostem života. S příchodem temnější poloviny roku, útlumu přírody a takzvaného „spooky season“ už jsou Dušičky, „záhrobní“ estetika, vzpomínání a návštěvy míst posledního odpočinku našich blízkých zcela přirozeně navazujícím obdobím. Většina festivalů, přednášek a akcí spojených s pohřebnictvím a funerálními tématy se tak koná nejčastěji v říjnu a listopadu, jak se můžete ostatně přesvědčit sami ve výčtu „smrťáckých“ akcí na konci tohoto článku.
Ale nyní zpět k dění v Prostoru. Festival byl zahájen úvodní vernisáží s názvem „Drazí budoucí pozůstalí!“, kdy měli aktéři na fotografiích uvést, co by nemělo v žádném případě chybět na jejich vlastním pohřbu. A nešlo přitom o nic patetického: byly uvedeny například vanilkové rohlíčky, oheň, dětský smích, prosecco – prostě to, co máme rádi i běžně „za života“. Čím jiným by nás také měli naši „budoucí pozůstalí“ uctít než tím, co jsme si oblibovali, nebo přímo milovali?
Pár střípků z úvodní vernisáže „Drazí budoucí pozůstalí!“, kdy měli aktéři na fotografiích uvést, co by nemělo chybět na jejich vlastním posledním rozloučení. Foto: Olga Path
Na slavnostní zahájení navazovala poutavá přednáška o aromaterapii pro paliativní péči, kterou vedla profesionální aromaterapeutka Anna Krutová. Vonné esence jsou totiž v aktivní fázi odcházení stále více vyhledávané – čich je vývojově nejstarším z našich smyslů a vhodně zvolené vůně mohou umírajícímu člověku pomoci tím, že mu uleví při bolesti, usnadní dýchání, zmírní stres či úzkost. Anna jmenovala konkrétní příklad, kdy pacientovi v terminální fázi namíchala na jeho přání vůni jeho milované citronové zmrzliny z dětství, což mu i ve stavu silné neuropatie (porucha funkce nervů) velmi ulevilo a přineslo uklidnění.
„Čím dál více hospiců a nemocnic začíná pracovat s aromaterapií v paliativní péči. Aromaterapie je mimo jiné práce s vibracemi a frekvencemi olejů – je prokázáno, že například levandule sníží hladinu stresových hormonů o polovinu během pouhých deseti minut. K umírání mohou také patřit doprovodné fyzické jevy, jako jsou hnijící rány nebo různé tělesné výměšky, a vhodně připravené esence pomáhají neutralizovat zápach, což ocení nejen pacient, ale i jeho návštěvy,“ vysvětlovala aromaterapeutka možné způsoby využití těchto darů přírody.
Cestou na Smrtfest – den druhý: různé zajímavé duchovní i společenské odkazy špikují téměř celé centrum Boskovic i bývalou židovskou čtvrť. Foto: Olga Path
V sobotu pak následoval hlavní den festivalu. Překvapivou barevnou zábavu přinesl workshop o urnách, který byl spojen se zamyšlením a návrhem té vlastní.
Hosté se během kreativního workshopu zamysleli nad tím, jak by měla jednou vypadat jejich urna. Foto: Spolek Zesnu
Nejvíce návštěvníků z řad veřejnosti i odborných pracovníků bezkonkurenčně přitáhla odpolední přednáška s názvem „Etická dilemata v paliativní péči“ průkopníka tohoto druhu medicíny v České republice a lékaře Masarykova onkologického ústavu MUDr. Ondřeje Slámy, Ph.D.
Ten ve svém vystoupení poukazoval především na fakt, že před legalizací eutanazie u nás v České republice je velmi nutný jeden podstatný krok – a tím je primárně zlepšení a rozvoj péče o umírající, kdy úmrtí nastává v takzvaném očekávatelném módu (tzn. paliativní trénink). Zatím je to na lékařských fakultách stále ještě poněkud okrajové téma, přitom by přineslo velký prospěch, kdyby každá nemocnice mohla mít svého vlastního lékaře – specialistu paliatra. A kdo jiný by toto mohl říct s takovou jistotou, jako je tento přední český odborník na onkologickou paliativní péči, léčbu nádorové bolesti a péči o pacienty v pokročilých a konečných stádiích onemocnění?
MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D. během své přednášky, na které bylo „natřískáno“ tak, že se musely přinést záložní židle. Tématu paliativní péče je i díky němu věnována narůstající pozornost. Foto: Olga Path
Nejedná se však jen o přístup a obsazení zdravotnického personálu, ale i o samotné zázemí, kdy terminální pacienti nezřídka leží na interně v hromadném pokoji, vidí ve vlastním těžkém stavu umírat své „spolubydlící“ a jejich nejbližší je ani nemohou v klidu a soukromí navštívit a rozloučit se s nimi (autorka píše z vlastní osobní zkušenosti).
Jedním z návrhů, které zazněly, bylo, aby se do nemocnic v budoucích letech implementovaly soukromé pokojíčky nebo minimálně jakési důstojné „hovorny“, kde by měl pacient možnost se privátně setkat se svou návštěvou. Je to stejné jako u porodů, kdy jsou u nás stále více respektovány individuální potřeby rodičky a možnost samostatné místnosti a vlastního soukromí. Pokud věnujeme oprávněně takovou pozornost samotným začátkům lidského života, stejnou míru a péči si zaslouží i jeho konce (týká se i svateb vs. pohřbů).
I taková obyčejná dopravní cedule vám dá vědět, jak blízko k sobě mají dva nejběžnější přechodové rituály, jako jsou svatba a pohřeb. Foto: Olga Path
Následná panelová diskuze s lékařkou z mobilního hospicu a farářem přinesla mimo jiné i otázku, zda lze pacienta citlivě informovat o jeho limitované prognóze, a přitom mu nevzít naději. „Vlastně to ani není dilema. Je to důležité pro dořešení všech různých záležitostí, které jedinec v životě má, ať už je to byznys, vztahy nebo například prosba o odpuštění. Proto je pro člověka dobré vědět, že jeho čas k nějakým úkonům, v neposlední řadě i pro sepsání závěti, je limitovaný. Určitá důležitá rozhodnutí také pacient udělá kolikrát až poté, co ví, že již zanedlouho se jeho čas naplní,“ shodli se diskutující.
Pro některé z návštěvníků také mohl být novinkou dokument zvaný „Dříve vyslovené přání“, který umožňuje pacientovi předem vyjádřit svou vůli pro případ, kdy už by nebyl schopen rozhodovat o svém zdravotním stavu a léčbě.
„V Dříve vysloveném přání je uveden buď souhlas, nebo také nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb či způsobem, jakým mají být takové zdravotní služby pacientovi poskytnuty. Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta,“ uvádí na svých stránkách VZP.
Závěr diskuze, kromě dlouhého, vděčného a mohutného potlesku, byl takový, že pokud se o těchto věcech začne mluvit včas, jsou o něco jednodušší a mnoho jich pak vyplyne samo. Je to však jedno z nejtěžších témat v životě, čehož si byli všichni zúčastnění a odborná i laická veřejnost velmi dobře vědomi. I proto se konají osvětové akce, jako byla tato.
Děvčata z pohřebnictví ví stejně dobře jako svatební koordinátorky jednu důležitou věc: na žádném z důležitých eventů by hosté neměli mít hlad, o což se také osobně postaraly. Foto: Olga Path
No, a závěr samotného festivalu? Ten se nesl v bujaře přátelském duchu městečka Boskovice, které má i díky zachovalé staré židovské čtvrti svůj zcela osobitý ráz. Každý alespoň trochu světaznalý člověk ví, že dobrá akce (i ta „smrťácká“) končí posezením u něčeho dobrého, takže jsme se s kolegyní ze Smrtfestu vydaly do místní „starousedlické“ hospůdky U Rudyho, kde bylo potřeba nově nabyté vědomosti a zážitky trochu zpracovat.
Stará židovská čtvrť nabízí pohled na různá zajímavá zákoutí. Foto: Olga Path
Ve stejném domě, kde se konalo večerní „neoficiální zakončení“, kdysi žil slavný židovský esoterik, kouzelník, astrolog a jasnovidec Erik Jan Hanussen (rodným jménem Herschel Chaim Steinschneider). Ten i přes svůj původ pronikl v Německu v meziválečném období přímo mezi nacistické špičky, stal se významnou postavou tamějšího společenského života, v Berlíně si nechal postavit okultistický palác, jal se pořídit jachtu, letadlo a černý mercedes, postupně také tři manželky, bezpočet milenek a se znepokojivou přesností předpověděl požár říšského sněmu. Posléze jej ti samí vrcholní nacisté, kterým věštil a pronajímal svůj palác, nechali v roce 1933 zavraždit.
Jeho pozoruhodný životní příběh tak nejen že se později stal námětem pro několik úspěšných filmů, ale může být i (byť poněkud extrémní) metaforou pro celkové vyznění uplynulého víkendu:
„Hope for the best and prepare for the rest.“
Jehličí, šiška a kaštan – „náhodné uskupení“ plodů loňského roku a uplynulého období, které se s příchodem nadcházejícího jara definitivně uzavírá. Foto: Olga Path
Další tematické festivaly či akce, které se letos budou konat:
Kurz Doprovázení Ke kořenům – 23.–25. března v Praze (praktická tvorba rituálů posledního rozloučení podle principů přírodního pohřebnictví)
Seminář pro hrobníky – 15. 4. 2025, Olomouc (školení hrobníků a provozovatelů pohřebišť)
K smrti dobrý kafe – neformální setkávání lidí, které pracovně i osobně zajímá téma doprovázení, smrti, smysluplných rozloučení, péče o umírající a všech vyvstávajících otázek okolo. Termíny jednotlivých setkání po celé ČR jsou průběžně zveřejňovány.
K smrti dobrý festival – festival o smrti a jejím místě v našich životech, koná se ve dnech 7.–9. listopadu 2025 v Ostravě
Festival Pod drnem – festival o proměně vztahu ke smrti, letošní termín zatím není znám, koná se v listopadu v Plzni
Memento Mori – festival o životě a smrti, letošní termín zatím není znám, koná se v období říjen – listopad v Bratislavě
Fotka na titulku: Olga Path