David Bowie svůj boj se smrtelnou nemocí tajil až do poslední chvíle a jen hrstka lidí v jeho blízkosti věděla, že britské hudební ikoně v roce 2014 diagnostikovali rakovinu.
V posledních dnech posílal děkovné vzkazy svým blízkým přátelům, s nimiž se loučil, a různé šifry o jeho stavu se dají najít i mezi řádky v textech písně Lazarus, která vyšla i s videoklipem několik dní před jeho smrtí…
„Podívej se, jsem v nebi. Mám jizvy, které nikdo nevidí. (…) Jsem v nebezpečí. Už nemám co ztratit,“ zpívá Bowie v písni Lazarus.
„Milý Davide,
ale ne, neříkej, že je to pravda – zatímco jsme se během těch šedých, chladných lednových dnů roku 2016 smiřovali s realitou tvé smrti, mnozí z nás pokračovali ve své každodenní práci. Na začátku onoho týdne jsem měl v nemocnici rozhovor s pacientkou, která čelila konci svého života. Diskutovali jsme o tvé smrti a hudbě, což nás přivedlo k mnoha závažným tématům, která nejsou vždy snadno probíraná s někým, kdo sám čelí vlastnímu konci. Tvůj příběh se pro nás stal způsobem, jak otevřeně mluvit o smrti – tématu, které mnoho lékařů a zdravotníků jen těžko dokáže do rozhovoru uvést. Ale než se pustím hlouběji do zmíněného rozhovoru, rád bych si vyjasnil několik dalších myšlenek, a doufám, že ti nebudou připadat smutně nudné.
Děkuji za osmdesátá léta, kdy nám tvé album ChangesOneBowie poskytlo hodiny radostného poslechu, obzvlášť během výletu z Darmstadtu do Kolína a zpět. Mí přátelé i já si pravděpodobně vždy budeme spojovat písně, jako Diamond Dogs, Rebel Rebel, China Girl a Golden Years, právě s tímto obdobím našich životů. Netřeba říkat, že jsme si v Kolíně báječně užili.
Děkuji za Berlín, zejména na počátku, kdy tvoje písně tvořily hudební kulisu toho, co se dělo v tehdejším východním a západním Německu. Pořád mám Helden na vinylu a pustil jsem si ji znovu, když jsem slyšel, že jsi zemřel (mimochodem, potěší tě, že Helden budeme tento měsíc pouštět v rámci našeho dalšího Analogového hudebního klubu v hospodě Pilot v Penarthu). Někteří si možná spojí Davida Hasselhoffa s pádem berlínské zdi a znovusjednocením, ale mnoho Němců by si asi přálo, aby si raději zapálil cigaretu, než aby v rádiu poslouchali „I’ve Been Looking For Freedom“. Pro mě je toto období naší historie spojeno s tvou písní Heroes.
Díky rovněž jménem mého přítele Ifana, který zažil jeden z tvých koncertů v Cardiffu. Jeho sestra Haf tehdy pracovala u vstupu a proslýchá se, že se Ifanovi podařilo proklouznout dovnitř zadarmo (říká, že se omlouvá!). Z pódia jsi jemu a jeho kamarádovi zamával, na což nikdy nezapomenou.
Děkuji ti za Lazarus a Blackstar. Jsem lékař poskytující paliativní péči a to, co jsi udělal v čase kolem své smrti, na mě a na mnoho mých kolegů hluboce zapůsobilo. Tvé album je plné narážek, náznaků a symboliky. Jako vždy interpretace tvých písní není snadná, ale o to možná ani nejde. Často jsem slýchal, jak precizní jsi ve svém životě byl. Pro mě je skutečnost, že tvá klidná smrt doma splynula s vydáním tvého alba a jeho rozlučkovým poselstvím, příliš přesně načasovaná, než aby to byla pouhá náhoda. Vše bylo pečlivě naplánováno, aby se z alba stalo umělecké dílo zasvěcené smrti. Video ke skladbě Lazarus je velmi hluboké a mnoho scén si každý z nás interpretuje jinak. Pro mě jde o vypořádání se s minulostí tváří v tvář nevyhnutelnému konci.
Tvá smrt doma. Mnoho lidí, s nimiž při své práci mluvím, si myslí, že smrt se většinou odehrává v nemocnicích, ve velmi nemocničním prostředí, ale předpokládám, že ty sis domov zvolil a odchod naplánoval do detailů. To je jeden z našich cílů v paliativní péči a tvá schopnost tohoto dosáhnout může znamenat, že ostatní to uvidí jako možnost, kterou by si přáli naplnit.
Děkuji ti.”
– Děkovný dopis pro Davida Bowieho – Dr. Mark Taubert, Palliative Care Consultant at Velindre NHS Trust, Cardiff, UK
Na zpěvákově zdravotním stavu se zřejmě podepsal jeho rockstar životní styl, léta užívání drog a těžkého kouření, kdy si odpaloval jednu cigaretu od druhé. „Nebojoval jenom s rakovinou, v posledních letech měl celkem šest infarktů. Vím to od člověka, který se pohyboval v jeho okolí,“ prozradila televizi BBC Wendy Leighová, která rok před jeho smrtí vydala Bowieho životopis.
David Bowie zemřel obklopen svou rodinou, jen dva dny po svých 69. narozeninách. Jeho odchod po vydání alba Blackstar v den jeho narozenin byl symbolickým završením života naplněného tvořivostí. U smrtelné postele s ním byli manželka Iman, syn a režisér Duncan Jones a patnáctiletá dcera Alexandria.
Dnes 10. ledna, na výročí jeho smrti, se ohlížíme zpět za kariérou jedné z největších britských ikon 20. století, která ovlivnila jak hudební směry a nespočet umělců, tak i životy milionů lidí.
David se narodil v Brixtonu roku 1947. Zpíval ve školním sboru a hrál obstojně i na zobcovou flétnu, od devíti let také tancoval. Později začal hrát i na ukulele a piano. Otec ho v hudbě podporoval, ale dal ho studovat na technickou školu. Zásadní vliv na něj měl jeho nevlastní bratr z matčiny strany Terry Burns.
Ten byl o deset let starší a seznámil ho s moderním jazzem, buddhismem, poezií beatníků a okultismem. Terry trpěl schizofrenií, střídavě bydlel s rodinou a v psychiatrické léčebně. Schizofrenií trpěli i někteří další příbuzní, například jeho teta, která podstoupila i lobotomii.
Svoji hudební dráhu začal David ve školní kapele jako saxofonista. Po odchodu ze střední školy pracoval jako výtvarník, hrál a nahrával s několika hudebními skupinami, ale bez úspěchu. Jeho pravé jméno (David Robert Jones) se lidem pletlo s Davy Jonesem ze známé skupiny Monkees, a tak si ho změnil, a vznikl pseudonym David Bowie.
Jako sólový zpěvák nahrál několik milostných písniček, které vyšly pod názvem The World of David Bowie. Poté nakrátko nechal hudby a věnoval se buddhismu. Tou dobou účinkoval i v pantomimě, což ovlivnilo jeho pozdější zájem o divadlo.
Roku 1969 založil v Beckhamu umělecký workshop. Ve stejném roce nahrál písničku „Space Oddity“, která měla překvapivě velký úspěch, což odstartovalo jeho hvězdnou kariéru. Následovalo i stejnojmenné album.
V roce 1970 vznikla deska The Man Who Sold the World, která byla úplně jiná než předchozí. Akustickou kytaru nahradila tvrdá elektrická kytara Micka Ronsona. Tematicky je zde vykreslena temná orwellovská vize budoucnosti. K řadě dílčích témat se Bowie vrátil na následujících albech.
David Bowie byl velkým obdivovatelem George Orwella, především dystopického románu 1984. V roce 1972 se po vydání alba The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars konečně stal komerčně úspěšným. Zatímco dříve nabízel celou paletu témat, přišel nyní s jedinou postavou – rockovou superhvězdou Ziggym, kterého nakonec zničil fanatismus, který sám pomáhal vytvořit.
Po singlu „Starman“ se představil i v dalších rolích. Například jako producent zachránil upadající kariéru Lou Reeda. Shodou okolností v téže době bodovala i reedice hitu „Space Oddity“, která se tak o více než šest let stala nejopožděnější hitparádovou jedničkou.
V následujícím období se pustil do větších experimentů. Album Station to Station je tvořeno šesti delšími pasážemi a představovalo přípravu pro sérii dalších tří alb, na kterých s ním spolupracoval Brian Eno. První z nich, album Low, bylo ambientní.
Experiment pak pokračoval na desce Heroes, která už byla výrazně rockovější a také ji přijalo i širší publikum. Třetím článkem je album Lodger, které je celé rockové a je nejpřístupnějším albem z této série. Někdy bývají tato tři alba nazývána jako Berlínská trilogie.
V roce 1976 si Bowie zahrál hlavní roli ve filmu The Man Who Fell To Earth a fotky z něj se objevily na přebalech alb Station to Station a Low. V 70. letech spolupracoval se zpěvákem Iggy Popem. V 80. letech pak společné písně nahrával na své desky sám, například hity China Girl nebo Tonight (jako duet s Tinou Turner). Napsal také pro skupinu Mott the Hoople hit All The Young Dudes, který měl ve svém repertoáru i on sám.
80. léta přinesla i několik dalších zajímavých spoluprací. Píseň Under Pressure se skupinou Queen nebo remake skladby z 60. let „Dancing in the Streets“ s Mickem Jaggerem. Z roku 1980 pochází album Scary Monsters (And Super Creeps) s punk-rockovými hity „Ashes to Ashes“ a Fashion a po něm přichází taneční album Let’s Dance.
V roce 1984 vyšla deska Tonight, na níž čerpá převážně ze své spolupráce s Iggy Popem ze 70. let a některé písně se nesou i v rytmu reggae. V 80. letech napsal písničky ke 4 filmům – Cat People, When The Wind Blows, Absolute Beginners a Labyrinth. V posledních dvou jmenovaných si také sám zahrál. Poslední album, které Bowiemu coby sólistovi v 80. letech vyšlo, je popové Never Let Me Down.
Z kraje 90. let se věnuje hudebním stylům jakou soul a industriální rock. Po více než dvaceti letech zažila úspěch jeho rocková balada The Man Who Sold the World, jejíž cover verzi natočila pro MTV Unplugged skupina Nirvana.
Od té doby ji Bowie hrál na svých vystoupeních pravidelně. V druhé polovině 90. let následoval velký zlom v tvorbě. Bowie s Brianem Enem připravili temné a experimentální album Outside vytyčující hudební, ale i technologické standardy ve fúzi klasických hudebních stylů s tehdy moderními elektronickými směry jungle a drum and bass.
V únoru 1996 s turné k této desce vystoupil i v Praze ve Sportovní hale. Po koncertu zůstal ještě týden a nahrával ve studio SONO. Zde nahrál několik verzí písně Outside a několik nových písní na nadcházející album Earthling.
Toto album, splétající tehdejší elektronické hudební trendy a kytarovou hudbu, na svou dobu zásadní počin stavějící oproti Outside ještě komplexnější most mezi elektronickou a kytarovou scénou, svým tanečním, ale nikoli popovým nábojem ovlivnilo celou generaci dalších hudebníků.
Album Earthling se setkalo s velkým ohlasem u kritiky, ale též zaznamenalo komerční úspěch v USA a Spojeném království. V tomto období Bowie spolupracoval mimo jiné s Trentem Reznorem či anglickou alternativní skupinou Placebo. V rámci turné k tomuto albu opět vystoupil v Praze v červnu 1997 v Paláci kultury.
Roku 2002 vydal album Heathen a o rok později Reality. V červnu 2004 v rámci turné k tomuto albu vystoupil v Praze v T-Mobile Aréně. Koncert však ze zdravotních důvodů nedohrál. O dva dny později odehrál jeden koncert v Německu na Hurricane Festivalu, pak turné přerušil a následující koncerty byly zrušeny.
David Bowie nečekaně ukončil svou hudební kariéru, přestal natáčet nové desky a koncertovat. V dokumentu televize BBC s názvem David Bowie: Posledních pět let se spekuluje o tom, že v Praze během koncertu prodělal svůj první infarkt.
Na začátku ledna 2013 překvapivě a bez předchozího ohlášení David Bowie vydal nový singl Where Are We Now, a to u příležitosti svých šestašedesátých narozenin. Rovněž oznámil, že v březnu téhož roku vydá po jedenácti letech nové album. Dostalo název The Next Day.
Bowieho comeback probíhal v utajení od roku 2011 a informace o jeho vydání se objevila zcela znenadání. Nikdo z Bowieho fanoušků novou desku neočekával. Vzápětí Bowie vydal další klip „The Stars (Are Out Tonight)“. Nové album se stalo číslem jedna ve více než šedesáti zemích světa včetně České republiky.
Bowie naznačil, že se vrátí i na pódia, to však ještě netušil, že jej zaskočí nemoc, která ukončí jeho kariéru a posléze i život. O tom, že má rakovinu jater, se totiž dozvěděl v srpnu 2014. Nato nabídl překvapenému producentu Viscontimu spolupráci na dalším albu Blackstar a zároveň mu tak sdělil i pravý důvod tohoto rozhodnutí.
Visconti pak o Bowieho smrti prohlásil, že byl celý projekt vlastně koncipován jako smrt, jež se má stát součástí uměleckého díla. První video k singlu je vlastně vize, co nás jako lidstvo může v budoucnu čekat, a v úplně posledním zveřejněném klipu kariéry krátce před svým skonem snad poprvé v životě nehraje druhé postavy, ale sám sebe. Vydání posledního alba bylo plánováno na jeho 69. narozeniny; necelé dva dny nato zemřel.
Poslední Bowieho dílo byl muzikál Lazarus, který napsal s dramatikem Endou Walshem. V něm, krom starších hitů, zaznívají i písně z alba Blackstar. Příběh navazuje na film Muž, který spadl na Zemi. David Bowie si tak splnil celoživotní sen o tom, že napíše muzikál, který se bude hrát na Broadwayi. Světová premiéra se konala v prosinci 2015.
David Bowie zemřel 10. ledna 2016 v New Yorku na rakovinu jater, která mu byla diagnostikována o 18 měsíců dříve. Diagnózu nikdy nezveřejnil, věděli o ní jen někteří jeho spolupracovníci. Po smrti vznikly v několika městech improvizované památníky, k jeho smrti se vyjadřovali umělci, politici, známé osobnosti a vlivní lidé z celého světa.
Prudce vzrostly také prodeje jeho alb a singlů. Bowie si nepřál pohřeb, byl zpopelněn a jeho popel byl rozptýlen při buddhistickém obřadu na Bali. Podle závěti zdědili většinu jeho jmění ve výši téměř 100 milionů dolarů manželka a obě děti. Dva miliony dolarů odkázal své osobní asistence Corinne „Coco“ Schwabové, která pro něj pracovala 42 let.
Doporučujeme vám zhlédnout dokument David Bowie: Posledních 5 let, který byl uveden na BBC 2 a mapuje práci na posledních dvou deskách „The Next Day“ a „Blackstar“, stejně jako na muzikálu „Lazarus“, který dostal na starost Francis Whately.
Foto na titulu: Brian Duffy, David Bowie jako Ziggy Stardust
Zdroje
BBC David Bowie Five Years. TV, BBC. 2013. https://archive.org/details/BBCDavidBowieFiveYears
David Bowie. Wikipedie – otevřená encyklopedie. Aktualizováno 15-12-2024. https://cs.wikipedia.org/wiki/David_Bowie
David Bowie dies of cancer aged 69. BBC. 11-01-2016. https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-35278872
Menčík, Matěj. David Bowie věděl už tři měsíce před smrtí, že boj s rakovinou prohrál. Musicserver.cz. 08-01-2017. https://musicserver.cz/clanek/54806/david-bowie-vedel-uz-tri-mesice-pred-smrti-ze-boj-s-rakovinou-prohral
Savage, Mark. 2016. David Bowie: Ten things we’ve learned since his death. BBC. 10-01-2016. https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-38533901
Taubert, Mark. 2016. A thank you letter to David Bowie from a palliative care doctor. BMJ Supportive & Palliative Care. 15-01-2016. https://blogs.bmj.com/spcare/2016/01/15/a-thank-you-letter-to-david-bowie-from-a-palliative-care-doctor/